Kdo chce zabít Nancy?

Nič je lepšie nevymyslím len treba súhlasiť s môjho pohľadu presnou definíciou recenzie od "pm" . Réžia aj strih je slabučká. Tam kde netreba obrázky tam sú , a kde netreba slová tam sú nedôverihodné. Rufus Sewell nehrá ,ale pozerá či ho vidí kamera a ďalšie chybičky. Skutočný príbeh je možné ťažko zfilmovať, vystriedajte aspoň niekto režiséra čo vie citlivo odviesť prácu... (21.08.2010)

Pomalé, nezáživné, smrtelně nudné. Vhodné pro duševně nalomené jedince, nebo skutečné EMA. Jestli mě něco nebaví, tak sledovat 100 minut nezáživné vyprávění o bolesti, sebepoškozování a těšení se na smrt. Tohle nebylo ani depresivní, spíš sebekarikaturní, něco tak bezvýznamného a pseudopsychologického jsem už dlouho neviděl. 20% 29.09. 2010 (29.09.2010)

Sonda do života psychicky narušený ženský, kterou hodně nešťastný dětství (pohlavní zneužívání) poznamenalo na celej život. Těžko si můžu představit, jaký trauma si tyhle lidi z dávný doby nosej, ale potom, co se odprostěj od lidí, co jim život (z)ničili, by se měli snažit problémy řešit, ne si je přidělávat a vymejšlet. Jinak se z toho nikdy nevyhrabou, stejně jako Nancy. Nehollywoodskej závěr mě tentokrát docela naštval, i když měl něco do sebe a varovnou funkci splnil dokonale. Jinak Maria Bello zahrála výborně a je to navíc pěkná MILFka (s většim hrudníkem by byla ještě lepší). Nejvíc mě však překvapila hodně dobrá hudba. Jen je velká škoda, že silnýmu příběhu nejvíc scházelo svižnější tempo vyprávění, hlavně proto "jen" tři silnější hvězdy. (29.07.2012)

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši. (13.08.2010)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)