Užívaj si, ako sa len dá!

Myslím, že tento film stojí a padá na Larry Davidovi, který je možná tím nejlepším ztvárněním Woodyho v době, když se samotnému Woodymu nechce před kameru. Whatever Works se někomu může zdát jako moc kousavé či agresivní dílo, jak zde někteří píší, ale neviděl bych to tak černě. Zkrátka a dobře, jak nám tak Woody stárne, tak si uvědomuje, že všechno to, na čem lpíme, vlastně neznamená nic, hlavní je, abychom byli šťastní a to jakýmkoliv způsobem. Něco na tom možná bude… Každopádně ještě jednou pochvala Davidovi a já si jdu hledat nějaké další filmy s Evan Rachel Wood. ;-) 80 %. (21.01.2013)

Nevadila mi ta přehršel konverzačních etud, tu musí každý divák Woodyho Allena očekávat, ba co víc - těšit se na ni! Nevadilo mi, že tentokráte v hereckém obsazení nefigurovaly hvězdy posbírané z hollywoodského Olympu, jak je Allenovým zvykem. Nevadila mi krátká metráž, spíše naopak. Pouze jsem čekal hlubší a rafinovaněji podanou ústřední myšlenku, poněvadž v tomto oboru považuji Woodyho za naprostou špičku. Čili mírné zklamání, snad z přemíry očekávání někoho, kdo se významem názvu doslovně řídí. Ale pořád je to Woody Allen, buďme za něj rádi! (13.07.2011)

Woody Allen na stará kolena trpí zjevně tvůrčí krizí, což se projevuje zejména tím, že má ve svých filmech téměř neustále potřebu opakovat se, přičemž nedokáže přinést nic výrazně nového. Ve filmu Whatever works dospěla jeho tendence svého dosavadního vrcholu. Nejenže opakuje své vtipy a dokonce i celé scény (např. scéna s I'm dying, I'm dying!!! už podruhé nebyla vůbec vtipná), tentorkát si dokonce dovolil "kopírovat" svou typickou postavu neurotického hypochondra, a to postavou Borise Yellnikoffa (Larry David). Dokážu pochopit, že si Woody už nedokáže zahrát v takové roli, ale nemusel by se do filmu dávat takto uměle a spíše vytvořit jiné postavy a témata. Jediným velkým kladem je viditelný odkaz na Felliniho a to, že film i přesto v určitých momentech dokáže pobavit. Jako celek je však Whatever Works jedním z nejslabších děl Allena, což však v celku dnešní americké filmové tvorby rozhodně neznamená podprůměr... (19.10.2009)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

Tak tohle je zřejmě stěžejní film, či okamžik, kdy začínám Woodyho Allena milovat. Po všech stránkách jsem nesmírně spokojená, uvolněná a úsměv na tváři mám ještě teď. Ne nejsou tam hlášky takového rázu, kdy nemůžete pro smích ani dýchat, ale mají své kouzlo, každá hláška tam sedla jak prdelka na nočník a vyvolala ten příjemný a uvolňující úsměv. Tohle já miluju. Určitě nezapomenu na sebestředného génia Borise, který to má všechno v hlavě dokonale srovnané :-) Na naivní Melody, její maminu, kajícího taťku.......jak dlouho si mám mýt ruce........jak páchat nedokonalé sebevraždy........Woody, ode dneška jsi můj člověk i když jsi vážně děsně ukecanej ! (23.12.2015)