Užívaj si, ako sa len dá!

Film Woodyho Allena bez Woodyho Allena v hlavní roli, přesto o Woody Allenovi a jeho osobnosti a humoru, promítajícím se v každém vtipu, gagu či replice. Boris Yellnikoff - bývalý fyzik, bohém a génius v jedné osobě - se setká s mladou naivní kráskou Melody. Jejich následný vztah se pak stane plátnem pro projekci více než 40leté filmařské kariéry Woodyho Allena - se všemi klady i zápory. První půlka je nedostižný gejzír specifického Allenova humoru, narážek na zkaženosti světa, důrazu na vlastní fóbie a neurotická třeštění. Ano, všechno už tu bylo, jenže v tomto filmu to vnímám jako kondenzovaný sumář toho nejlepšího, co Allen stvořil a chtěl svými filmy říct - jakési "best of", ohlédnutí za unikátním rukopisem. Druhá půlka je volnější, příběh se rozvíjí až ad absurdum - nejlépe je to vidět na proměně osobnosti Melodiných rodičů. Ale absurdita je u tvorby člověka, který má rýmu za příznak rakoviny, naprosto ospravedlnitelný komediální prvek - Navíc u tohoto filmu, který vnímám jako nadsazenou a vědomou parodii sebe sama. Prostě: Whatever works... Yeah! It's working. (27.09.2010)

Typicky Allenovsky ukecanej film, kterej prostě drží pohromadě jen díky právě těm kvalitním sáhodlouhým a nekončícím dialogům a hlavně díky naprosto skvělým Larry Davidovi, kterej si tu teda střihnul ukázkovýho, starýho , s ničim nespokojenýho vopruze, jinak je film ale příběhově celkem chudej a ke konci ty pořád v základu stejně působící dialogy už tolik nebaví (12.12.2009)

Na to, že Woodyho Allena moc nemám v obľube, poslednú dobu sa zastavím k nemu pre jeden nový film. Príbeh filmu je síce jednoduchý, ale dokáže zajať. Larry David má fakt perfektné dialógy a zahral skutočne perfektne a s Evan Rachel Woodovou vytvorili na plátne fakt zaujímavé duo. Prvá polka filmu sa mi dosť páčila. Potom začali pribúdať postavy a už to moc nebolo ono, no záver filmu stál opäť za to. Je to určite dobrý film a nesie v sebe kúsok pravdy, ale nedostal sa mi ten film pod kožu, tak akoby by mal. 70% - 3* (08.07.2012)

Byla jsem dosti rozrušená spoustou věcí, některými nejspíš naschvál a o většině se mi ani nechce rozepisovat, ale jeden hlavní zádrhel bych prohlásila za největší podpásovku: S takovým soustem, jaké si tady Woody nabral, by ten film měl mít alespoň čtyři hodiny, aby udělal všem náhle příchozím postavám spravedlnost. Takhle je roztažený začátek vůči konci strašlivě disproporční a většina zvratů dělá z lidí ploché idioty a z toho happy endu ne až zase tak moc happy end. A to se ještě ani nepouštím do toho, jaká je hranice mezi sebeuvědoměním a nechtěnou sebeparodií. (02.04.2016)

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)