Avatar: Posledný vládca vetra

Asi budu v očích ostatních za kulturní Barbaru, ale nemůžu si pomoct. Mně se tenhle film celkově opravdu líbil! Sice jsem byla nemile překvapena obsazením upíra, který dle mého skromného názoru moc hrát neumí a mile překvapena obsazením milionáře z chatrče, který svého padoucha naopak hrál velmi dobře. V té roli jde poznat, že černý pásek v taekwoondu nedostal zadarmo, kopy, bloky, údery, seky ovládá více než slušně. Při sledování jsem se usmívala pod fousky jak je ten fantasy námět příjemný a osvěžující. Akorát se mi zdá, že to bylo natočeno tak trochu neprofesionálně, cítím tam hodně nevyužitý potenciál ... Za mě 3,5* se zavřenýma očima a se zatnutými palci na nohou. (28.01.2014)

Líbilo se mě to více, než Letopisy Narnie už kvůli lepší vizuální stránce, hudbě a dobrým soubojům. Sice příběh mě nikterak neoslovil a místy nudné dialogy tomu taky nepomáhali. Někteří herci byly toporní a nepřesvědčivý… ale i tak bych pokračování rád viděl, snad to nedopadne jak Robin Hood nebo Zlatý kompas (i když to tak vypadá). Mé hodnocení 2,5 hvězdičky… (03.10.2010)

Ájé... Říkal jsem si, že to přece nemůže být až tak zlé. Ale ono jo... Paradoxně je možná lepší jít na film bez znalosti původního seriálu, jehož první sérii se pokouší Shyamalan adaptovat (rozuměj ohlodat až na kost, zimbecilizovat a totálně vykleštit). Takový divák si totiž řekne, že je to prostě podivná nelogická hovadina, ve které se vlastně 103 minut vůbec nic neděje a dále se jím nebude zaobírat. Fanoušek ale zná motivy, vidí, co s nimi Ind provedl a jak fatálně je zničil nebo nepochopil... A kromě úžasu nad tím, jak strašně to zničil se dostavuje rozhořčení a nasranost. Poslední vládce větru je malér a zklamání naprosto gigantických rozměrů. Dvě hvězdy POUZE za super efekty, poměrně dobrý casting, těch několik málo momentů (celkem asi 3), které se Shyamalanovi prostě nepodařilo zazdít a za postavu Zuky a generála Iroha, které zůstaly zdaleka nejvěrnější své předloze (i přesto, že Zuko je docela dost zprimitizovaný)... Shyamalana každopádně odstavit a na Posledního vládce větru nechodit! (13.08.2010)

Jeden z nejvtipnějších vysokorozpočtových blockbusterů - myšleno negativně. Občas to zachraňují relativně zmáklé efekty a pěkná Howardova hudba, ale po tak neobratně poslepovaném, nenápaditém a ve všech směrech tuctovém řemeslu je vlastně zázrak, že Shyamalan ještě dostal v Hollywoodu nějakou práci. Lépe by to možná natočil i Zdeněk Troška ve svých pohádkových začátcích, nic jiného než dražší a orientální verzi československé televizní pohádky mi to ostatně ani nepřipomínalo. 35% (19.01.2020)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)