Ďaleko od hlučného davu

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)

Najlepšia červená knižnica za realtívne dlhú dobu - čo je pre tento druh filmov dosť smutná vizitka. Osudový príbeh, krásna kamera, hudba z Village, dobrí herci - má to všetko čo má máť. Až na to najdôležitejšie. Chýba tomu srdce a vášeň. Vintenberg a stopáž sa držia až príliš na uzde. Takže vďaka prílišnej skratkovitosti film nedokáže s výnimkou poslednej scény vydolovať pre žáner žiadúce emócie. Chápem, že časy peciek ako Búrlivé výšiny od Wylera alebo Juh proti severu sú dávno stratené ale Legenda o vášni, Pokánie či Notebook nie sú až tak ďaleko. 8/10 s prihliadnutím na súčasnú konkurenciu. (10.11.2015)

Dlho, predlho to trvalo Bathshebe, aby dostala rozum. Ešte predtým si s ňou musel Troy zašpásovať a ona zase musela urobiť Boldwoodovi zo života peklo. A verný a oddaný Oak? Tomu by som áno povedala hneď v tej siedmej minúte a 26 sekunde. Vinterbergove Ďaleko od hlučného davu bolo pre súčasného diváka podané prijateľnejším a priamočiarejším jazykom ako Hardyho predloha. Kamera bola krásna, hudba takisto, kostýmy nádherné (predovšetkým Batshebine, nevedela som sa vynadívať), herci hrali výborne, ale príbeh bol ako z rýchlika a jednotlivé postavy a vzťahy medzi postavami boli zobrazené veľmi, ale veľmi povrchne. 3,5* (29.09.2015)

Daleko od hlučícího davu recykluje témata, která už se objevila v jiných filmech - silnou hlavní hrdinku, rozervanou pocity k více mužům, potíže nezávislé ženy ve viktoriánské Anglii, hezké momentky ze života na farmě... Vlastně se i dokodrcá ke konci, který předvídáte (no tááák, jen se podívejte na toho urostlýho, blonďatýho, charismatickýho farmáře!). Ale právě tady platí, že nezáleží na cíli, ale na cestě. Vinterberg je skvělý řemeslník a film vypadá překrásně a emoce tu fungují přesně tak, jak mají. Velkou výhrou jsou i herci. Carey Mulligan skvěle prodává city, které chová ke třem různým nápadníkům: náklonnost a nevyřčené pouto, které ji pojí se sympatickým Gabrielem, respekt a sympatie, které má ke starému mládenci Boldwoodovi (vynikající Michael Sheen - nejlepší herecký výkon filmu!), i vzrušení a pocit nebezpečí, které přináší kníratý oficír Frank. Interakce mezi těmito postavami jsou srdcem filmu, které bije na sto procent. Vytkla bych absenci nějakého většího napětí, předvídatelnost a jeden moment ke konci, který až moc zavání deux ex machinou. Pro příznivce kostýmních dramat, silných ženských hrdinek a mužů, kteří vám rozbuší srdéčko, je ale tenhle film jako stvořený. 70 % (07.07.2015)

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village. (16.04.2016)