Ďaleko od hlučného davu

Dlho, predlho to trvalo Bathshebe, aby dostala rozum. Ešte predtým si s ňou musel Troy zašpásovať a ona zase musela urobiť Boldwoodovi zo života peklo. A verný a oddaný Oak? Tomu by som áno povedala hneď v tej siedmej minúte a 26 sekunde. Vinterbergove Ďaleko od hlučného davu bolo pre súčasného diváka podané prijateľnejším a priamočiarejším jazykom ako Hardyho predloha. Kamera bola krásna, hudba takisto, kostýmy nádherné (predovšetkým Batshebine, nevedela som sa vynadívať), herci hrali výborne, ale príbeh bol ako z rýchlika a jednotlivé postavy a vzťahy medzi postavami boli zobrazené veľmi, ale veľmi povrchne. 3,5* (29.09.2015)

Bohužel i vytříbená audiovizuální stránka nedokáže pozvednout možná až příliš klasické kostýmní drama. Thomas Vinterberg to má v ruce, herečtí představitelé jsou parádní a hudební doprovod Craiga Armstronga je více než podmanivý. Ovšem na ploše dvou hodin probíhá téměř rutinní příběhová skladba řešící vztah ústřední dvojice a jejich vztahu v kontrastu se společenskými změnami a novými nápadníky na obzoru. Pro fanoušky žánru asi dostatečné, pro ostatní přeci jen trochu za očekáváními. [65%] (18.07.2015)

Ten film svým způsobem vtahuje. Že hlavní hrdinka je kráva (skutečně jedna z nejnesnesitelnějších ženských postav, co jsem za hodně dlouho ve filmu viděl), je věc další a v podstatě filmu víc pomáhá než škodí. Vinterberg potvrzuje po Honu svou pozici konstruktéra dokonalých mainstreamových dramat, která nic nenarušují ani se nevzpírají, ale zkrátka volí nejfunkčnější možná řešení. Škodí jen prostřih, kvůli kterému film místy působí až moc uspěchaně, mechanicky a jisté motivace postav vyznívají poněkud nepochopitelně. (26.06.2015)

Tvůrci z hnutí Dogma 95 se nám ale pěkně rozutekli! Zatímco Lars von Trier pronásleduje múzy a okázale mlátí divákům o hlavy svou artovou výlučností, Thomas Vinterberg se proměnil v konstruktéra precizních a takřka „objektivně bezchybných“ mainstreamových dramat. Naposledy snímkem Hon, přesným a chladným jako severská zima, potvrdil pozici režiséra, jenž nikomu nic nedokazuje a dělá vždy přesně to, co jeho film nejvíc potřebuje. Nejskalnější příznivce z dob Rodinné oslavy možná trochu zklamal, mnoho jiných si ale nově získal. Daleko od hlučícího davu se přesto jevilo poněkud zvláštní volbou. Má smysl, aby se tak dobrý režisér věnoval něčemu tak „banálnímu“, jako je historické kostýmové drama? Navíc když jde o adaptaci románu, jenž se již zpracování dočkal?  Sledujeme hrdinku, mladou a svobodomyslnou Bathshebu (Carey Mulligan) volící mezi třemi nápadníky. Na výběr má zchudlého ovčáka (Matthias Schoenaerts), který - ač je viditelně jejím nejbližším přítelem - se nehodí k postavení dědičky farmy, bohatého a laskavého, ale poněkud slabošského gentlemana (Michael Sheen) a tajuplného, energického, ale nedůvěryhodného šlechtice ve vojenských službách (Tom Sturridge). Thomas Hardy se ve slavné předloze věnoval na tehdejší poměry odvážně ženské emancipaci a potírání třídních rozdílů. Bathsheba vybírá, od kterého muže se nechá zkrotit, a nejpřijatelněji se jí dokonce jeví možnost zůstat svobodná! Z dnešního úhlu pohledu jde přesto o prachsprostou červenou knihovnu a příběh, jejž nebudeme brát tak úplně vážně, protože chtěnost z něj až příliš čiší. (16.06.2020)

Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80% (20.10.2015)