Ďaleko od hlučného davu

Verzi z roku 1967 jsem viděl před dvaceti lety, a tak těžko už můžu porovnat - tehdy mne zaujala. Možná byla víc scénická, víc zamlžená a osudová, asi i rozložení témat, času a zaměření na jednotlivé postavy (a tři osudové muže) bylo jiné. Nevím, snad jen současný casting se snažil být - soudě podle fotografií - co nejpodobnější verzi ze 60. let. Zde, u nové verze, jsem byl vděčný, že scén s vojákem je minimální potřebné množství, protože mi překvapivě přijde, že jsou největší slabinou příběhu. I když, je otázka, jak se na základní premisu díváme. Pokud jako na příběh tvrdohlavé ženy, která neví, co chce, pak jí jistě podobný osud mnohý přeje. Také se dá na příběh dívat jako na červenou knihovnu, kdy jednotlivé složitosti přináší osud a je potřeba se jimi nějak rozumně postavit. Nebo jako na vesnické drama. Každá ta část ale funguje, dobře se na to dívá, motivace postav jsou věrohodné, píseň o tymiánu skvělá, a až na pár nudnějších pasáží jsem si film užil. (16.05.2018)

Ten film svým způsobem vtahuje. Že hlavní hrdinka je kráva (skutečně jedna z nejnesnesitelnějších ženských postav, co jsem za hodně dlouho ve filmu viděl), je věc další a v podstatě filmu víc pomáhá než škodí. Vinterberg potvrzuje po Honu svou pozici konstruktéra dokonalých mainstreamových dramat, která nic nenarušují ani se nevzpírají, ale zkrátka volí nejfunkčnější možná řešení. Škodí jen prostřih, kvůli kterému film místy působí až moc uspěchaně, mechanicky a jisté motivace postav vyznívají poněkud nepochopitelně. (26.06.2015)

Daleko od Pepincovy komory. Předpokládám totiž, že mě to mělo zasáhnout hlavně do srdce, akorát že já teda zrovna nejsem zemědělská feministka. Měl bych se nejspíš dodatečně omluvit všem filmům, o kterých jsem kdy napsal, že se v nich nic nestalo, protože až tohle je to pravé - kamerou zachycené - nic jak má být. Děvčátek, která nevědí co vlastně chtějí, už mám plný kecky, proč na ně musím čučet ještě i v kině? (11.07.2015)

Ten príbeh jedného vzťahu a ženskej nerozhodnosti ma celkom zaujal, no posadili ho do dosť nudného deja, ktorý ničím extra nevyniká. Zahrané je to poriadne, prostredie, kostýmy, to už ani veľmi netreba riešiť, to proste je na vysokej úrovni, mňa to tiež zlákalo kvôli Carey Mulligan, ktorú v súčasnosti môžem. No, keby mi tento príbeh niekto prerozprával v rýchlosti, tak by som asi odchádzal s rovnakým pocitom ako po pozretí tohto, kde mi chýbali nejaké detailné hry s tým, no a možno by som ušetril veľa času. (25.09.2015)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)