Fenomén Kohout

V dokumentární eseji o Pavlu Kohoutovi navazuje Viktor Polesný na vlastní dramatikův portrét z cyklu České televize GEN. Ten vznikl o šest let dříve, v roce 1993, a řadu v něm nastíněných témat Polesný plně rozpracovává až v tomto středometrážním snímku. Od předcházejícího dokumentu se liší tím, že obraz rozporuplné Kohoutovy osobnosti podává skrze výpovědi jeho přátel a generačních souputníků. Hojně pracuje i s archivním materiálem, který vhodně dokumentuje poválečnou atmosféru rozjuchaných manifestací komunistických ideálů, jimž Kohout nadšeně podléhá, aby následně v průběhu let absolvoval strastiplnou odyseu od zapáleného stranického funkcionáře k nepříteli režimu donucenému emigrovat. Ze vzpomínek Václava Havla, Vlasty Chramostové, Pavla Landovského, Ivana Klímy a dalších, krystalizuje portrét koherentní osobnosti hájící za každou cenu svá osobní přesvědčení, navzdory všem vnějším vlivům. (oficiálny text distribútora)