Obsahy(1)
Roman Sikora se narodil v Třinci, pracoval v železárnách jako jeho otec. Nakonec se však dostal na brněnskou JAMU, začal psát divadelní hry a získal Radokovu cenu. Deset let poté ho však nenajdeme na lepším místě, než na vrátnici Městského divadla v Brně, odkud je navíc právě vyhazován. Jak se to stalo? A co dnes musí umělec dělat, aby uspěl? A stojí to za to? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
Úspech v provinčnom meste, kde je kultúra zviazaná pár menami sa neodpúšťa. Krstní otcovia umenia zúria, ak sa poklona ujde niekomu, na koho úspechu oni sami nijako neparticipovali. Navyše ak sa taký odmenený fafrnok pustí neskôr do kritiky tvorivých výkonov bossov lokálnej kultúry: to sa neodpúšťa. Ľudia, ktorí nepatria k poklonkujúcim karieristom to nikdy nebudú mať ľahké. Buď zmenia džob, postoj alebo miesto pôsobenia. Sikora mi nejako na nervy neliezol, len niektoré jeho reakcie boli zvláštne. Ale to bude asi tým chľastom, ktorý tvorí podľa portrétu veľkú časť jeho aktivít. Inak vcelku rozumné názory človeka, ktorý nezapadá, pretože sa mu malomestské maniere a chvála priemernosti zaručujúca stály angažmán oškliví. Dĺžka portrétu na to, o čom vypovedala bola však neúmerne dlhá, takže v sumáre ide len o jemný nadpriemer. Poznámka: Ako som sa dočítal, Sikora sa odsťahoval do Prahy, kde píše do denníka Referendum a jeho divadelné hry uvádza divadlo, takže ok. Takže, ako som uviedol: potrebná bola zmena miesta. Mimochodom, jeho charakteristika Brna celkom pobavila. ()
Přesně vystižený portrét dramatika Sikory - byť asi ne tak, jak si režisér představoval. Hvězdička navíc za těch pár momentů s rodiči, kdy je Roman sám sebou. ()
Roman Sikora je dětinsky navztekaný provinční umělec bez nadhledu a schopnosti sebekritiky. Přesvědčený o své genialitě, působí jako groteskní figurka, která to vinou své zaprdlosti nikdy daleko nedotáhne. ()
Je to dívatelné provedené. Chodit do hospod by mě nebavilo. ()
Galéria (4)
Fotka © Ivo Bystřičan
Reklama