あしたの私のつくり方
How to Become Myself
Réžia:
Džun IčikawaKamera:
Kazuhiro SuzukiHrajú:
Riko Narumi, Acuko Maeda, Tomorowo Taguči, Jošimasa Kondó, Dóri Sakurada, Tokio Emoto, Sósuke Takaoka, Kaoru Okunuki, Minami Minegiši, Elisa Janagi (viac)Obsahy(1)
Príbeh dvoch tínedžeriek Juri a Hanady Kanako, ktoré sa snažia nájsť samé seba, svoje skutočné Ja a to druhé, falošné, a zároveň zistiť, kedy, ktoré z nich a v akej situácii použiť. (sochoking)
Videá (1)
Recenzie (8)
Magický film, který myslím svojí hloubkou velice důkladně rozebírá duši typické japonské středoškolačky. Ještě že tak nečiní nějakým artovým nebo dokumentárním způsobem, ale naprosto lidsky, jedině tak jsem se mohl do filmu ponořit a troufám si tvrdit, že kdo se na tohle podívá, ten se do něj ponoří také. Tempo bylo pomalejší, ale konec konců, tohle je o prožívání a ne o akci. Rozhodně za pět. ()
Velmi milý a příjemný film. Pro diváky už trochu dotknuté JPN kinematografií určitě přitažlivý. Velkým překvapením pro mě byla Maeda Atsuko, netušil jsem, že zde hraje. V současnosti to je jedna z nejobletovanějších celebrit a až donedávna tvář megaskupiny AKB48. Velmi pěkně natočené, krásné jemné typické nuance asijského filmového mainstreamu. ()
Pěkný a velice "jemně nadýchaný" film (díky Narumi Riko), který tu z pohledu nevinné dívčiny rozebírá typické, i když ne jen, japonské téma "kdo vlastně jsem?". Ani jsem si si nevšimnul, že je film najednou u konce, jak sem byl do něj ponořen. Přemýšlím, jestli dát nejvyšší hodnocení nebo ne, ale přeci jenom tohle je výborný film a scéna "videohovor Hina a Kotori" je jen velmi sladkým vrcholem filmu. Bravo, vynikající práce. 90% ()
Jemný a citlivý film o tom, jak být sám sebou. Zaměření na tématiku lidského chování ve společnosti, jak lidé hrají určitou roli, aby dokázali zapadnout - tím má určitě tento film člověku co říci. A z pohledu vnímavé mladé dívky je to záležitost o to osobitější, přístupnější a zároveň zajímavější. Hodnotím jako pěkný film, který má co dát. ~(4,0★)~ ()
Znova pri tomto filme platí, že kedysi by som v tom dokázal nájsť silnejšie prepojenia a byť voči príbehu empatickejší a chápavejší. Ale v zásade sa jedná o uvedomenie si toho, že v spoločnosti musíme mať rôzne masky pre rôzne situácie a ľudí a pritom zabúdame byť sami sebou. Obrovská mindblowing informácia, tentoraz vnímaná cez pohľad dvoch teenegeriek. Džun Ičikawa ale pristupuje k látke s láskou a hravosťou. Film nenudí, je plný krásnych momentov a atmosférických záberov a celý sa nesie vo veľmi uvoľnenom duchu. Síce bez gradácie, drámy a silnejšej scény, ale ako chybu to nepovažujem. Síce som z daných tém vyrástol a radšej si prečítam Murakamiho alebo Osamu Dazaia, ale bolo to príjemné ohliadnutie sa za dobou, kedy som podobné úvahy mal aj ja, a bral som ich, podobne ako ústredné hrdinky, smrteľne vážne. ()
Reklama