Prichádza Satan!

Jeden z nejlepších hororů všech dob. I v dnešní "hororové" době dokáže u většiny diváků vyvolat tíživý pocit a přimět je ke strachu. Velmi dobře napsaný scénář dává příležitost vyniknout zejména výbornému herectví Gregory Pecka, který svými schopnostmi dokáže i tak "brakový" žánr, jakým horor bezesporu je, povýšit na filmové umění. (06.11.2002)

Už bylo napsáno velmi mnoho o hudbě Jerryho Goldsmitha velmi kladným textem: ve většině geniálním, kde převyšoval i můj pocit o tom, že Goldsmith je vynikající skladatel a v tomhle filmu je jeho mistrovsky podkreslená hudba v napětí a hrůzy v celém Donnerově díle jeho dosavadním vrcholem. Výborná klasika 70. let a s klidným svědomím můžu napsat, že 70-80.léta v tomhle žánru patří mezi špičku ve filmové kinematografii. Omen se zařadil nejen mezi ně, ale velmi převyšuje ve všech klasikách hororového žánru - a velmi se přiblížil k Friedkinovu mistrovskému vrcholu Exorcist (kdy omdlévali lidé v kině). Omen je geniální v hudbě a v provedené režii, ale ve scénáři a v tísnivé děsivosti (atmosféry) má Exorcist navrch. (22.05.2012)

Také máte pocit, že Antikrist je v současnosti v každém druhém spratkovi stojícím vedle vás v MHD, akorát že jeho fňukáni neprovází geniální Goldsmithův soundtrack? No i kdyby ne, tak vězte, že Omen patří do vzácného druhu filmových mysteriózních horrorů z dob, kdy tento žánr ještě stavěl na atmosféře a hercích. Směle ho lze řadit mezi Exorcistu či Dotek Medusy (a to nejen datem vzniku), byť se Damien i se svým psíkem v jejich stínu trochu krčí. Ne moc, ale trochu přeci jen. Reputaci si tak Satanův chlapec zachraňuje především skvostným závěrem, který však stejně výše dva zmínění mají lepší. (26.03.2008)

Nemůžu než se připojit ke kladným hodnocením svých bratří ve zbrani... Omen opravdu je jeden z nejlepších hororů všech dob. A asi nejděsivější, který jsem měl možnost vidět. Děsivé je všechno od herců-přisluhovačů, přes temnou sílu provázející mladého antikrista Damiena, až po zřejmě nejpříšernější hudbu jaká kdy ve filmu zazněla, a která se stala jedním z vrcholných opusů Jerryho Goldsmithe. Sbory zpívající věci typu Versus Christi, Ave Satani, doprovázející efektní smrt každé nepohodlné osoby, vám na klidu rozhodně nepřidají. A po zhlédnutí tohoto filmu už vám práce fotografa určitě nepřijde tak pohodová jako dříve... Po několika opakováních stále stejně vybuzených 100%. (28.01.2003)

Po nevýrazném Vymítači ďábla jsem se trochu dalšího satanistického hororu bál, ale vše nakonec dopadlo trochu jinak. Úžasné, nemám slov. Richard Donner se pustil do prvního většího projektu a hned to dopadlo takhle úžasně. Hned na samotném začátku jsou nám představeni skoro všechny důležité postavy, čímž je odstraněn problém postupného seznamování. Režisér se tak může ihned věnovat základnímu prvku, tedy budování atmosféry a je třeba uznat, že to se mu povedlo naprosto bezchybně. Spolu s úchvatným hudebním doprovodem vytváří obrovské napětí, které postupně graduje až do samotného závěru, který je sice na první pohled celkem nevinný, ale přesto se jedná o nejtemnější část příběhu. (24.06.2006)