99 franků

99 francs- množstvo koksu, predimenzovaných efektov a našlapaného techna ( a nielen techna ), excentrického fetišizmu a narcizmu ( veľa - izmu )... Bože, jak jááá nenávidím, ked vo filme žerú a kecajú zároveň! Občas som mal pocit, akoby som čumel na Jirku Macháčkovic. Poriadne vyfetované movie! Ale i ostro provokatívne ! (10.12.2009)

Bonjour, milí spotřebitelé, právě jsem se vrátila z kokainového tripu, kde jsem zachraňovala svět akceptováním nudy... Takové veselé Requiem za přesycení sny, které byly dávno splněny... nebo že by ne? Životní styl zde žaluje francouzský mix mladého Bartošky s Jirkou Macháčkem, v neokoukaném mišmaši forem a dvěma konci, z nichž jeden je lehce proveditelný - všichni tam musíme, a druhý jen těžko realizovatelný - všichni tam nemůžeme. Tož dobré to bylo. (14.01.2014)

Konzumace až na prvním místě. O to ve světě jde, na reklamních agentech je, aby nám vnutili zboží, které nechceme. Jedním takovým agentem je znuděný Octave. Kopce drog, párty a určování toho, co je trendy. I když je ztělesněním úpěšnosti a může si vše koupit, tak svoje city a svědomí neošálí. Zajímavé vizuální pojetí - jako reklama. (28.03.2010)

Ten námět mne zujal. Vím, že žijeme ve světě reklamy, kdy je nám neustále cosi vnucováno a to i v případech, kdy to nevnímáme. Občas si s děsem sám sobě říkám - při pohledu na ty narvané obchoďáky žrádlem a vším možným, že opravdu žijeme v době totálního konzumu. Že žijeme nad poměry. Že těch 50 druhů jogurtů v regále je už skoro moc, obzláště když si člověk uvědomí, že jinde - někde kousek dál jinému člověku musí stačit miska rýže na den, pokud ji ovšem vůbec má... Říkal jsem si hmmm - Francie, komedie, zajímavý námět a chytře napsaný obsah to by mohlo být dobré... Jenže už v prvních pěti minutách, kdy vyděšeně hledíte se svojí drahou polovičkou pěkně zblízka na čerstvě pracně vymasturbovaný ejakulát Jeana Dujardina na pornočasopise, je vám jasné že tahle komedie bude trochu jiná. Filmem se nám otevírá obludný svět reklamy a reklamních agentur, které mají ve svých týmech mozky, co vymýšlejí všechny ty slogany a cílí na koncového spotřebitele konkrétní produkty. Originalita a vtipnost v reklamě jsou plus, ale hlavní je pro kupujícícho snadná pochopitelnost vlastností výrobku. Je jedno jestli se jedná o prací prášek, čokloládu, auto či jogurt... Hlavní hrdina je originální a je i vtipný. Patří k elitě mezi kreativci a je si toho vědom. Žije v přepychu a nudu z něj, měnící se v šeď jednotvárnosti dobarvuje šňupáním koksu... Snad proto je jeho svět plný nápadů a barev a možná jen proto je on tak úspěšný - než přijde zásadní zvrat. --- Ty kokainové jízdy byly skvělé a chválím kameru i střih. Hlavní hrdina mi nestále připomínal našeho Jirku Macháčka .-). Konec byl také originální. Určitě je to zajímavý film, který doporučuji - snad jen těch zvratků, spermatu, hoven a i toho sexu ... tam mohlo být méně. Dávám 3 franky. * * * (07.02.2014)

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)