Ondine

Bohužel Ondine neni nic extra. SPOILER: Celou dobu máme pochybovat a věřit tomu, že Ondine třeba opravdu je selkie. Všechno tomu na jednu stranu nasvědčuje, na druhou nikde neni žádnej jasnej důkaz. A právě rozuzlení, na kterym tenhle film stojí, mi hodně zklamalo a odsunulo Ondine do vod průměrných dramat. (03.04.2011)

Bylo nebylo... rybář vylovil dívku z moře. Dívka nechtěla aby ji byl kdokoliv spatřil, její zpěv vábil ryby a na rybáře se konečně usmálo štěstí. Hodně umírněný Colin Farrell (za celý film myslím řekne jenom jedno fuck), krásná Alicja Bachleda a pohádka odehrávající se ve skutečném světě. Moc pěkný příběh. (18.08.2010)

Na kazdej Jordanovo film se tesim, ale tentokrat mu to proste nevyslo a ja byl zklamanej. Pritom zacatek vypada docela slibne, rybar vylovi v siti neznamou zenskou, jeho nemocna dcerka zacne vymejslet teorie o morsky panne a cely to je sice drama, ale prijemne lehoucce mazly pohadkou a docela pohodove se na to kouka. Jenze kdyz se tohle deje vetsinu filmu, respektive nic se nedeje, neni tu zadnej poradnej dej, postavy delaj furt to samy, tak to zacne bejt lehce otravny az nudny a zaverecnej lehce krimi konec tu pusobi trochu nucene. Zachranujou to tak akorat herci, paradni Farrell, Jordanovo maskot Rea a zajimava, tajemna Bachleda. Coz ale bohuzel na vic nez tri hvezdicky nestaci. (05.06.2010)

Moderní (ne)pohádka, při jejímž sledování mě skoro pořád napadalo: Ach jo, co by s tímhle námětem asi udělal Terry Gilliam? Vypadal by i pod jeho vedením tak obyčejně? Byl by tak nehezky předvídatelný? Byl by tak prázdný? A nudný? Určitě ne. Ale víte vy co? Terry Gilliam by nic takového nejspíš vůbec točit nechtěl. Neilu Jordanovi tedy děkuji alespoň za odpočinkovou podívanou, která rychle utekla, dobře vypadala a ke které hrála pěkné hudba. (27.01.2012)

Snaha vytvořit chladně seversky poetickou atmosféru byla tak urputná, že občas rušila. V příběhu obyčejných lůzrů, kteří si žijí své obyčejné a svým způsobem prázdné životy se objevuje šance na zázrak, který se blýská pod hladinou všednosti, občas ovšem utopen v šedi obyčejných dnů přesně tak, jak to v životě bývá. I když občas jsem si říkal, jestli není utopený až moc. Ani v jednom ohledu netlačí na pilu a nenutí diváka lacinými triky reagovat tak jak by měli, nechává vše na jejich volbě. Zda si vyberou nudu nebo bubo budou vnímat to matné jiskření neobyčejnosti v obyčejném. V pohodě, ale nic co by mě donutilo zašktnout si v hlavě kolonku "vidět znovu". (18.04.2016)