Škola života

Po dvaceti minutách jsem si přál, ať to skončí. Ne proto, že by mne to nebavilo, naopak, něco takhle stylově-retro božskýho jsem dlouho neviděl. A tak jsem se těšil, že tomu dám plnej poečet, konečně zase budu moct ohodnotit naplno, ale přišlo očekávané, film ke konci uklouzl do nahoněných "oscarových vod". __ Ta zašedlá Anglie a v ní přesný opak Holly Golightly a tajemný muž se sporťákem v podání čím dál tím lepšího Petera Sarsgaarda. Ten kontrast s Pařížem je výbornej a do posledních půlhodinky se to nese opravdu v kouzelném rytmu a čisté, plynulé romantice. Jenže... blbej konec, blbej film. Ne vždy, ale tady bohužel ano. (13.01.2010)

"Kde jsi byl, když jsem si ničila život?"                                                                                                                                            I když je Lone Scherfig vyčítáno, že sáhla vedle, myslím si, že ve své podstatě je romantička a ve svých předchozích filmech to dostatečně předvedla. Nezdá se mi, že by šlo o nějaký lehkovážný přehmat. Po této předloze sáhla naprosto cíleně a s přesvědčením. I když jde nepopratelně po líbivosti, několik věcí se jí nedá upřít. Umí pracovat s herci. Obsazení přesně odpovídá povaze postav, dokázala nás přenést do 60. let a její přenos byl velice přesvědčivý. Zřejmě vystihla polohu, která se většině diváků líbí. Své hodnocení neměním, film není ani přelomový ani geniální, je jen profesně dobře odvedený. (04.11.2016)

Sladké retro, které mně totálně zkazil filmový David, kterému ani nemohu přijít na civilní jméno. Myslím, že do role svůdníka, kterému podlehne šestnáctiletá naivka, toužící po zážitcích velkého světa, nemohlo být těžké obsadit někoho ze zbylých herců světa, z nichž by odkapávající sliz nenadělal kaluž před prahem hrdinčinných rodičů. Škoda je tím větší, že ostatní obsazení bylo víc než dobré. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Pohovory v ředitelně, výlet do Paříže, taneček po psích dostizích. NEJHORŠÍ SCÉNA: Slizounův návrh o pokus deflorace banánem. (02.03.2012)

Co na An Education oceňuji nejvíc, je samotný příběh - o dobré studentce, která má i přes přísné rodiče svou hlavu a jednoho dne jí přestane bavit studium a chce si užívat. Ještě jsem snad neviděla film s tak silným výchovným podtextem a tak si říkám, že by se tohle mělo pouštět puberťákům :oD Nicméně pokud bych měla posuzovat zpracování, pak je tu nejvýraznější ústřední dvojice - Mulligan, Sarsgaard, čimž to tak trošičku končí, takže velmi pěkný průměr :o) (11.07.2010)

Na mě mělo tohle vyprávění až moc obroušené hrany. Strhující scény nepřijdou, vybroušené dialogy jakbysmet. Revolta je tu asi na úrovni školáka, který odmítne nahlas číst před ostatními spolužáky. Snaživá studentka bojující s latinou a oxfordským snem, konzervativní rodiče, světácký třicátník a možnost poslouchat jinou hudbu, obdivovat výtvarné umění, pít drahé šampaňské, utrácet v buticích, chodit na filmy a koncerty, aukce i závody chrtů. Buržoazní luxus nebo akademický titul? Film dánské režisérky Lone Scherfig trestuhodně klouže po povrchu, divák je natěšený, že Nick Hornby něco ze svého výtečného rukopisu přenese i do scénáře, který napsal na základě memoárů novinářky Lynn Barber. Jenže vše je takové nekonfliktní a načechrané, až by někdo zasloužil polít ledovou vodou. Navíc zdůvodnění kroků onoho hejska se nedozvíme. Na jedničku je nicméně obsazení, můžeme se jen dohadovat, kdo je lepší (Carey Mulligan, Peter Sarsgaard, Alfred Molina, Olivia Williams). Jinak ovšem promarněná šance. Černý čaj s citronem také příjemně zahřeje. Ale odpoledne nevím, jak chutnal. I když vlastně jo – úplně stejně jako každé ráno. (04.09.2014)