Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (27)
Tak už jsem tady s tím vápnem! Jan Werich uměl vyprávět. Mistr slova, který dovedl (a díky technice stále dokáže) nasytit duši. A "člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk." Příjemně se poslouchají myšlenky, zážitky, vzpomínky, ale i reakce Jana Wericha na tehdy aktuální dění. Jeho slova mají váhu i dnes. Copak by asi odpověděl, kdyby se mohl setkat s panem Škutinou a ten se ho zeptal na svět 2011 svojí obligátní otázkou "Co tomu říkáte, pane Werichu?" Možná, že někde v nebi právě debatují o lidském chybování, Jan Werich se poťouchle usmívá a říká: "Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?" ()
Pan Werich odpovídá na dotazy svou krásnou češtinou, témata rozebírá svým širokým záběrem a milým vyprávěním. Je radost Wericha poslouchat a zároveň je také dobré dávat pozor na to, jak rozebírá aktuální politickou situaci. Bohužel brzy přijeli "spřátelená" vojska Varšavské smlouvy a bylo po srandě. Včetně té werichovské. ()
Pan Werich to nepochybně s češtinou umí, ale aniž bych chtěl brát v potaz jeho moudrost, je tento pořad dokladem toho, jak i on podléhal dobovým mýtům a iluzím. Např.ty řeči o skvělém člověku Alexandru Dubčekovi.... Někdy to vypadá jako by Werich chtěl napumpovat do tehdejších diváků optimismus a odhodlání, či snad přesvědčit sám sebe, že to vyjde. ()
Jan Werich je pro mě synonymem moudrosti. Škutina do jeho vycizelovaného filozofování příliš nezasahoval a nechal proudit tok jeho myšlenek. Kéž bychom i dnes měli takového moudrého klauna, který sic s humorem, leč říká věci velmi závažné. Dnes se množství humoru měří počtem vulgarismů a urážek všeho a všech. Jak to ten Werich dělal, že dokázal mnohem ostřeji tnout do živého, dopouštěl se jednoho satirického šlehu za druhým, přesto nepotřeboval využívat fekální slovník? ()
,,Víte, mně vždycky zajímalo spíš nekonečno, než konečno... '' ----- Úžasná věc. Pan Werich byl a je u mně neskutečná osobnost. Ano, před komančema se krapátek přiohnul, ale na rozdíl od pana Voskovce byl on vždy taký lidovější a tak věřím, že mu některé myšlenky socialistického uspořádání nepřišly špatné. Samozřejmě ho ale jako umělce, škrceného názorově i lecos štvalo a konec šedesátých let umožnil s tím závanem svobody občas něco lehce kritického říci i v tu stranu kam by se to člověk dříve neodvažoval. Je to znít i z tohoto pořadu a vlastně jsem to tam neustále cítil. Z pana Wericha sálá moudrost starého muže. Sálá přirozeně, je nehraná, již jen z jeho projevu víte, že k vám hovoří vyjímečný člověk, kterého je třeba dobře poslouchat a to každičké slovo! Podobný pocit jsem měl jen u jiného člověka a to u přednášek MUDr. Františka Koukolíka. Na rozdíl od něj je mi ale Werich rozhodně srozumitelnější.. :-). Krásný pořad, který nám uchoval záběry na výjimečného muže a který uchoval jeho myšlenky. * * * * * ()
Reklama