Smrtonosná zbraň

Nestárnoucí klasika a ikona buddy-movies. Gibson-Glover je skvělá dvojka, akce a násilí je tu dostatek (mučení a prostřílení se ven), stejně jako povedených fórků (Shane Black je pojem sám o sobě). Přestože druhý díl se mi líbil víc (a možná to bude tím nesmyslným a totálně zbytečným závěrečným soubojem), první Lethal Weapon má to neopakovatelné kouzlo setkání parťáků na policejní stanici a začátek jednoho velkého přátelství. Takové fluidum už nynější filmy nemají. [Přesná stopáž: 112 min - Director's cut] (04.07.2005)

To byly doby, kdy byl ještě Mel Gibson synonimem pro Smrtonosnou zbraň, (sebe)vzažedný stroj bez emocí (nebo naopak hodně přecitlivělý), strčený pod křídla Dannyho Glovera, který má pár týdnů do důchodu, takže je jistě velmi nadšený svým novým kolegou. Lethal Weapon je sice mnohými přiřazována ke komedii, ale myslím, že první díl má od komedie daleko. V některých scénách přímo naskakuje husí kůže. Jedna věc ovšem první zbrani chybí - Leo Getz. Ale kvůli tomu přece nebudu snižovat hodnocení tak skvělému filmu. (26.05.2011)

Ďalšia z nekonečnej rady tzv. kultoviek. Ale čo prináša? Cieľom tvorcov bolo, aby diváci milovali políciu. Aj keď sú jej hošánci niekedy drsní a prekračujú pravidlá, nevadí. Podstatné je, že chránia rodinu pred pliagou drôg a dokážu efektívne vylikvidovať všetkých zločineckých smradov. Najväčšie hodnoty sú pre nich chlapské priateľstvo a rodina. A hoci má ktosi niekedy sebevražedné sklony, ten správny parťák ho z nich dokáže vytiahnuť. Jednoducho efektívna a prepotrebná zložka štátu, títo policajti. Teda len ak sú primerane drsní a vedia odstreliť všetko, čo sa hýbe a zaváňa zločinom. Takže toto bol cieľ tvorcov a producentov. A aj sa na sto percent vydaril. Dodnes pozeraný, figurujúci v rebríčkoch. A pritom tak simplexne nezaujímavý, neobsahujúci z vyšetrovania takmer nič. Veľká nafúknutá propagandistická akčná bublina. Jeden zo zástupcov večnej a masívnej propagandy polície v kinematografii, prispievajúci k udržaniu policajného štátu presne v tých hraniciach, aké si moc predstavuje. (03.06.2021)

V dospelosti ma jednotka baví oveľa viac ako v detstve, kedy som preferoval komediálne pokračovania. Je to najmä pre jej hustú atmosféru rozpáleného Los Angeles za zvukov neskutočnej jazzovej hudby Michaela Kamena, čo predstavuje úplne definičný genius loci dekády i žánru. Čo ma stále nebaví je posledná tretina, ktorá napriek napätiu a akcii je strašne naťahovaná až ubíjajúca. Má štyri nosné pasáže - v púšti, v sklade, v meste a pred domom - pričom každá z nich by mohla byť regulérnym finále. Čo je nutné odstupom času poznamenať, dnes by asi nebolo možné nakrútiť seriózny film o dvoch hrdinských policajtoch, ktorí nedokážu nič vyriešiť (všetky stopy im priniesla náhoda), ale zato veselo strieľajú okolo seba a krágľujú jedného za druhým. Vďaka za osemdesiate roky (aj za to, že sú už za nami). (27.06.2012)

Tak tohle je klasika. Mel Gibson ve své nejkultovnější roli válí a hláškuje o sto šest. Richard Donner nám připravil vskutku vydatnou a dokonale okořeněnou specialitku, které nechybí ty nejdůležitější ingredience (spousta kvalitní akce, nadprůměrné herecké výkony, příběh postrádající větší klišé a v neposlední řadě legendární hlášky). Čeští labužníci si navíc mohou vychutnat i bezchybný dabing, který této specialitě závidí všelijaké nové objevy kuchyně zvané film. Jako přílohu doporučuji do ruky pivo, na stůl brambůrky či jiné laskominy, zvuk na maximum a jen vyčkat, až se chuť sama rozplyne na jazyku. Na tenhle mls totiž jen tak nezapomenete. (31.12.2006)