Múr nárekov

Slušné dramátko období dospívání, které velmi konvenční romantické nástroje využívá uměřeným způsobem a v souladu s příběhem a důrazem na obrazovou složku, jež dává prostor postavám pro rozvíjení nenuceně uvěřitelného stylu v duchu "moštárny". Ženský film, na který můžou být tvůrkyně a tvůrci pyšní. 3-4* (24.08.2014)

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš. (10.07.2022)

Včely, včely, včely. Hodně moc včel a mezi nimi královna. Královna Dakota Fanning, která v rámci citově vyděračské psychologické sondy a la "Proč mě máma opustila" předvádí opravdu nepřehlédnutelný výkon. Ovšem zároveň nelze pominout skutečnost, že kvůli její mladistvé vizáži jsou některé scény (se Zacharym) více než úsměvné. Vypadá na deset, zatím v ní prostě ještě není nic ženského, ovšem jindy předvádí chování minimálně třicátnice. Příběh tu naráží na velmi silná témata - pocity viny a vypořádání se s ní, nedostatek rodičovské lásky atp., nicméně chvílemi se objevují takové pohádkové situace a klišé, že je to pro mou cynickou povahu nepřijatelné. Anebo je i skutečný život sám o sobě jedno velké klišé? (16.07.2009)

Dakota Fanning se snaží rozkrýt minulost své matky, stane se z ní skoro černoška, ve finále nalezne dlouho postrádanou lásku a všude bzučí včely a teče med. Filmu se nedala upřít sálající pohoda a jakési "příjemno", ale v mých očích ho sráželo pomalé tempo v kombinaci s (ne)dějem a dost dlouhou stopáží. Herecký ansámbl ničím nepřekvapil (Dakota nám roste jako z vody) a celkově to na mě působilo...průměrně a zapomenutelně. (02.04.2009)

Překrásný snímek, který mě rozplakal. Naprosto upřímný snímek, kde, co se týče děje, se v podstatě nic neděje, ale odehrává se tu dokonalá souhra hereckých výkonů, skvělé kamery - opět mé oblíbené sluncem prosvícené pohledy vlévající teplo do srdíčka, hudby a písní, a vnitřních soubojů postav. O tom film vlastně je - o duši a o tom, co se odehrává uvnitř člověka. Jak už jsem zmínila, hemží se to tu výbornými herci, kteří předvedli skvělé výkony. Queen Latifah prostě role silných sebevědomých kyprých černošek sedí a vždycky, když je v nějakém filmu, kde má takovou roli, vnese mi podivný klid do duše, že vím, že všechno dopadne dobře....nevím, jak to dělá. Co se týče Dakoty Fanning, tak ta už je nyní jedinečná herečka, která si vybírá samé zajímavé role a málokdy je k vidění v nějakém braku nebo šumáku, a to je jí teprve 18, v tomto filmu 14 tedy. Omluvte mě, za tento neskutečně sentimentální komentář, ale mě se film dotkl a dlouho na něj nebudu schopna zapomenout. Na závěr krásná skladba, která ve filmu zazněla - Doncha know. (21.01.2013)