Hačikó: Príbeh psa

Jeden z filmov, ktorý sa pre niekoho veľmi ťažko objektívne hodnotí. Predpokladám, že takmer všetci, ktorí film ohodnotili najvyšším hodnotením, majú psa. To neznamená, že nás ostatných, ktorí psa nemáme, film nechytí za srdce. Bolo pre mňa príjemné po všetkých tých akčňákoch, hororoch a drámach pozerať úplne normálny, kľudný a milý film. Tušil som, že v závere to bude doják. Nevedel som, či sa stane niečo pánovi, či jeho psovi, no divák po čase tuší, že s niečo blíži. Musím uznať, že záver s dojímavou hudbou na mňa veľmi zapôsobil. Tá psia vernosť až za hrob je naozaj neuveriteľná. Psíčkari pri sledovaní spotrebujú mnoho papierových vreckoviek... no keď môžem poradiť, uterák bude lepší. Zaujímalo by ma o koľko percent sa po premiére zvýšil dopyt po tejto rase. Na druhý deň po zhliadnutí som o tomto psovi rozmýšľal a vravel si, že som nikdy takého psa naživo nevidel. Je to náhoda, že chvíľu nato som vonku stretol presne takého? 80%. (03.01.2011)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)

Nečekaně dojemný film, který ze mě pořádně vyždímal emoce a taktak jsem udržel slzy na krajíčku. Hachiko je krásný pes (rasa Akita Inu) a nedivím se, že skutečný Hachiko má v Japonsku před nádražím sochu. Vystihl bych určitě taky výborně zvolenou hudbu, která vše ještě více umocňuje. Tento pro mě nenápadný film můžu rozhodně všem doporučit. 10/10* (16.05.2010)

Tak se zase ve filmu úspěšně vykrádalo....a ještě se na tom podílel můj oblíbený režisér!!! Když vidím Joan Allen v něčem jiném, než v roli mrchy, tak se mi otvírá nůž v kapse , ani Richar Gere tu snad ani nic tak světoborného nepředvedl, krom příhody se skunkem a jediného aportu se tu zas tak nic nedělo, přesto mě dojemná koncovka donutila si po dlouhé době u filmu zaplakat.....a tak přes všechny výhrady to dalo na poctivé **** (11.03.2010)

Útok z prvej línie na slzné kanáliky. Keď sa filmu už nedarí dojímať, začne citovo vydierať a keď sa človek cíti byť zase otupený kopne ho do hlavy. Hallstromovi by už mali konečne zakázať točiť. Bolo to síce pekné ale pod vkusnejšou taktovkou to mohlo byť úžasné. 7, 00001/10 a Marley je úplne inde...takisto ide vo finále cez čiaru ale elegantnejšie a vkusnejšie (31.05.2014)