Hačikó: Príbeh psa

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Komentář obsahuje nejeden SPOILER. Hachiko je další z řady vyděračských snímků, stavící na kouzlu čistoty vztahu roztomile koukající a účelně knikající psovité šelmy k jejímu pánovi (viz, nebo možná radši ani neviz Marley a já ). Ovšem, vezmu-li to kolem a kolem, o čem vlastně celý film je, že: chlapík najde štěňátko - ze začátku ho nechce, brzy ale zjistí, že ho vlastně strašně chce, následují desítky minut ťuťuňuňu záběrů na bujaře skotačící dvojici, pak chlapík umře (ach) a až do konce snímku všichni svorně slzí a trpí – psisko hlavně (fňuk fňuk). Chápu, že je snímek inspirován skutečnými událostmi, ale to nic nemění na faktu, že je Hachiko postižen zhoubnou chorobou, jejíž “projevy” je možno dohledati ve výkladových slovnících pod pojmy stereotyp a klišé. (10.03.2010)

Na můj vkus se zde děje vše až příliš rychle... ostatně celá zápletka se dá shrnout ani ne jednou větou, ale spíš tak pěti slovy, takže mám z filmu takový sporý dojem. Ale to jsou jen dojmy. Co se týče skutečných kvalit filmu, tak Lasse Hallström je skutečný mistr ždímání citů, vše je podřízeno právě tomuto jedinému cíli: dojmout diváka. A to se mu skvěle daří, dokonce i v mém případě. V některých momentech se ale scénář musel hodně přizpůsobovat svému cíli: například prodavač párků i "přednosta stanice", kteří zřejmě oba nikdy nezmění své povolání - oba zůstávají na svých místech právě proto, aby se s nimi mohl Hachi neustále sektávat... Stejně tak podivná mi přišla osoba japonského profesora, který tvrdí, že japonští psi mají japonskou mentalitu, a proto nebudou nosit míček (bez ohledu na to, že je příběh založen na skutečných událostech). Takové mini-detaily, jakože nakonec i Hachi přinese míček, pak působí poněkud křečovitě. (31.03.2012)

Poslední půlhodina = permanentní ždímačka slz. Na to je třeba být připravený, nemáte-li srdce z kamene. Hachiko má vše, co výborný, upřímně dojemný dramatický snímek potřebuje: sympatického hlavního hrdinu (pes), sympatického sekundanta (Gere), bááječnou hudbu, přijatelnou stopáž, a... je to přece podle skutečnosti! (22.08.2011)

„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ (01.03.2011)