Hačikó: Príbeh psa

Ne že by byl Hutch zrovna typ filmu, který bych vyhledával, ale slíbil jsem že se podívám (a sliby se maj plnit aspoň v dubnu, nebo co to máme za měsíc) a líbilo se mi to opravdu hodně. Děda Richard Gere je správňák, ti pejsci co hrajou různě staré podoby titulního hrdiny jsou taky hodně fajn. Verze 1.0 je nehorázně roztomilá. No a ten příběh dojme, chytne za srdce a nepustí. (05.04.2011)

Tzv. emoční ždímák, co přeždímal i mě. Navzdory téměř žádnýmu vývoji příběhu, protože tam jde opravdu jen o to, co je už řečeno v obsahu a nic dalšího se tam nestane, film je naprosto podřízen lince Gere - pes, což je na jednu stranu i úleva, protože se tam neřeší žádný typický vedlejší vztahový linky (např. manželská krize by se tam tak hodila, ale díky bohu...). K hercům - pes samozřejmě nejlepší, Gere fajn, Joan Allen výborná, solidní výkon podává i Cary-Hiroyuki Tagawa. Takže radím - přečtěte si obsah a pak se zeptejte, jestli se chcete hodinu a půl konstantně dojímat. Pokud ano, směle do toho. Zklamaní nebudete, co se dojemnosti týče, tak to vydá nejmíň za pět finálí King Konga. (18.03.2012)

Hačikó je film, který řeší poměrně jednoduchou rovnici o jedné neznámé: A*[Rozkošné štěňátko (později krásný inteligentní pes)] + B*[Hollywoodská hvězda (Richard Gere)] + C*[ostatní ("nedůležité") kinematografické prvky] = (1-D)*[silná emoce a čistý zážitek z filmu] + D*[totální kýč]; kde A, B, C jsou známé konstanty z intervalu < 0;1 >, jejichž velikost je dána preferencemi diváka, a D je neznámá taktéž z intervalu < 0;1 >. Ať počítám, jak počítám, mně pořád vychází výsledek D=1... Asi to bude tím, že u mě má docela vysokou hodnotu "C" (kromě toho si všimněme, že v rovnici nevystupuje žádná vazba na "based on true story", která je podle mě nepodstatná - ale kdo chce, ať si ji do té rovnice klidně šoupne, výsledek by mně osobně nezměnila...). Hačikó je tedy přesně ten typ komerčního filmu, který boří všechno, co od kinematografie očekávám. Zdůrazňuje ty nejpovrchnější a nejlíbivější prvky, aby pomocí provařených postupů nutil diváka se dojímat, ždímal z nich prchavý dojem z toho, jak je to krásné a přitom smutné. Tklivá hudba, částečně retrospektivní styl vyprávění, stálé opakování klíčových scén (tím, že třetinu filmu ukazuju, jak pes najde správné místo, odkud čeká na pána, se z té scény stane otravná rutina a ne zesílení emoce), snaha násilně vměstnat do vyprávění odkaz na Japonsko, samoúčelný počítačový trik s rádobymetaforickým vyzněním apod. a především v první 1/2 filmu významné naznačování, že k "něčemu" dojde, ve mně zabili onoho obvykle citlivého člověka a bylo mi to pak všecko lhostejné. Bylo jasné, co bude následovat, bylo příliš čitelné, co se od diváka očekává. Hačikó je jako sitkom s předtočeným tleskáním - ovšem naruby: Teď se nesmějte, teď roňte slzy. Skutečný příběh věrného psa a jeho pána, který se odehrál ve dvacátých letech 20. stol. v Japonsku byl jistě dojímavý a krásný, ale tento film je jeho karikatura, pro mě naprosto nefunkční přepis. (31.12.2010)

Děsná slaďárna, že se až stydím, že jsem tomu podlehl, ovšem dobře natočené filmy s domácími mazlíčky na mě působí mnohem více, než cokoli jiného, a Hachiko je přesně to, jak si dojemný film představuji. Ačkoli jsem tak trošku tušil, o čem přesně příběh pojednává jsem nevěděl a udělal jsem dobře, a i ostatním radím - nečíst oficiální synopsi! Až si v nedohledné budoucnosti pustím Hachiho znovu, a že si ho pustím rád, nejspíše to po hodině utnu, jelikož nevím, jestli bych to podruhé dal. Až tak mě to zasáhlo. A abych nezapomněl, Richard Gere je naprosto geniální!...100% (20.03.2014)

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)