Oranžová láska
OrAngeLove
Obsahy(1)
Nabídka umírajícího muže je temná a podivná a devadesát devět procent lidí by o ní odmítlo byť jen uvažovat. Jenže stále je zde ještě to jedno procento nerozvážných. On se uvolí, že poskytne honosný byt, jídlo a vše potřebné k životu, ale pouze páru, který je do sebe natolik zamilován, že vydrží v přítomnosti pouze svého partnera až do majitelovy smrti. Pokud to daná dvojice dokáže, přejde byt automaticky na ni. Ale pokud se jeden z páru rozhodne odejít, celá dohoda padá a už se nikdy nesmějí vrátit zpět. Hnědovláska Kaťa, cellistka, a její nový přítel, fotograf Roman, věří, že právě jejich čerstvý vztah je schopen v této zkoušce obstát. A supermoderní loftový byt je zároveň velké lákadlo. Už brzy jim ale bude dopřáno pochopit, že i láska má svoje hranice. Hranice, za nimiž leží neštěstí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
Vizuální a emocionální hostina v pulzující melodii šípů Amorových. Zkouška lásky v odvážné i tajemné hře. „Romeo a Julie 21. století“ v antonioniovském kultu citů a pocitů. Rub a líc lásky v rytmu lyrické zasněnosti. Milenecká dvojice Káťa a Roman jako jedno tělo, jedna duše, jeden život. Pocitové křivky v kontrastujícím úderu emocí. Dva bohémští andílci na křídlech zamilovanosti, kteří se stávají „oběťmi“ svých vlastních citů, zbrklých a neuvážených rozhodnutí. Podobenství a síla andělské lásky v ikonických paletách, v paprscích vizuálního obřadu. Kamera dynamicky uhání, útržkovitě bloudí, zpomaluje, vykresluje podmanivou mozaiku poezie barev i závrať emocí. Klipovitá glazura formuje rysy detailnosti poetického fluida i fotografické dekorum podtržené přílivovými tóny hudebními. Opojná, bolestná, čarovně imaginativní souhra vizuálních meditací koresponduje s metaforami narace. Setkání dvou zaláskovaných duší ve zdrcujícím pokušení přitažlivosti i démonickém prokletí času. Vítězství a zmar jedné lásky zakleté v osidlech zlomové diagnózy. ()
Asi ještě nikdy v životě jsem neviděl film, kde by se podařilo perfektně skloubit výbornou kameru, uchu lahodící hudbu, detailní zvuk, přesný a zkratkovitý střih, potlačit děj a odstranit ho až do pozadí. Přesto však film nabídne jednoduchý, zato však uchvacující scénář, který obnaží duši dvou mladých lidí (mimochodem perfektně je ztvárnili Alexej Čadov a Olga Makejeva) až do morku kostí. Každý střih, každý záběr, každá barva a každý zvuk měl ve filmu své patřičné místo a tedy i svou patřičnou hloubku. Ani milimetr filmu nepřišel nazmar. Tvůrcům děkuji za silně poetický až tajemný zážitek, jsem šťastný, že jsem po delší době mohl vidět opravdu skvostný film. Přestože má film určitě své mouchy, já je nenašel. Plná spokojenost. Zajímavostí pak je, že postprodukci na tomto filmu dělali Češi. ()
Zbytočný experiment. Nemyslím ten, ktorý je predmetom filmu, ale samotný film a jeho prevedenie. Spomenul som si kvôli tomu aj na L'Année dernière à Marienbad, ktoré ma tiež zaujalo námetom, ale sklamalo prílišnou artovosťou. Oranžová láska je utopená v nelineárnom rozprávaní, ktoré ma ku koncu už tak miatlo, že mi dalo zabrať aj kým som vôbec pochopil záverečný zvrat. Ten je po triezvejšom uvážení s odstupom nejakej tej hodinky podľa mňa len zbytočnou vykonštruovanosťou. Tak isto, ako mnohé zábery na každý jeden detail prostredia, snažiace sa byť umelecky hlboké, až na ich zmysel do tej artovej priepasti sotva dovidí každý divák. ()
Upřímně nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Je totiž hodně dělaný především na uměleckou a vizuální krásu. Už od začátku na vás režisér pustí spršku scén, které vzhledem k tomu, že neznáte děj, působí značně zmatečně a nelze se v tom i při sebevětší snaze zorientovat (když to vidíte podruhé, tak už to je zajisté snázeji pochopitelné, ale ztráci to své kouzlo). Mladík běží v dešti ulicí, při tom fotografuje, honí tramvaj, do toho dívka hraje někde ve sboru na cello, prostě sprška scén, které mne jako diváka značně zmátly hned na začátku. Pak to tedy pokračuje už se tam i mluví a postupně se seznamujeme s dějem a už to je pak v pohodě, ale když jsem měl pocit, že se dostávám do děje, tak zase přišla mozaika zvláštních scén, u kterých jsem opět nechápal, co mají značit. A takovéhle mozaiky scén se tam pak objevily ještě několikrát. Prostě pan režisér nechtěl asi jen normálně odvyprávět příběh, ale evidentně se pokusil o umělecky a vizuálně provedený film, kde děj je až něco druhořadého. A k mému ohromnému překvapení teď mám pocit, že jsem viděl něco výjimečného, něco tak úžasně a výjimečně zajímavého, že se to dá těžko vyjádřit slovy. Prostě se jedná o velmi zajímavý ukrajinský film, který rozhodně stojí za vidění. Dějově je to velmi perfektně zvládnuté a film plně ukazuje absurditu života a také jak lidské selhání někoho cizího může ovlivnit život dvou zamilovaných lidí. O hereckých výkonech ani nemluvím, ty byly velmi přesvědčivé a rozhodně naprosto bezchybné. Takže ač jsem chtěl film hned na začátu, kdy jsem se ztrácel v oněch obrazových mozaikách, přepnout, nakonec se z toho vyklubal jeden z těch silnějších filmových zážitků. Je to za pět hvězdiček a určitě tento film doporučuji, pokud budete mít možnost ho vidět. ()
Nepříliš zdařilá zápletka selhává zejména na trestuhodném nevyužití zajímavých motivů (uzavření partnerů v malém prostoru, podivná hra) a soustředění veškeré energie na naprosto banální zvrat v druhé polovině snímku. Audiovizuální stránka, jakožto i použité exteriéry, je zajímavá, nicméně její pozoruhodnost nevyplívá z kvalit, ale pouze z faktu, že je jistým způsobem unikátní. Spolu s nechronologickým vyprávěním se snaží působit na divákova očekávání a zejména emoce. Jenže vzhledem ke způsobu konstruování celého příběhu a vytváření vztahu k postavám je z diváckého hlediska obtížné dosáhnout jakékoliv empatie. ()
Reklama