Pokušenie svätého Tonyho

Režie a scénář: Veiko Õunpuu. Kamera : Mart Taniel. Hudba : Ülo Krigul. Hrají : Taavi Eelmaa jako Toník. Někdy jsem si myslel, že i tvůrci jsou při natáčeí v delíriu a mají v sobě moc halucinogenních látek. Jinak, ale " ruce " pryč od negací, to není zápor, to je to, co udělalo z tohoto filmu unikát. (07.06.2011)

kafkovská vize pobaltského Estonska v rozvíjejícím se kapitalismu. Výrazově hodně silné především v některých surrealistických scénách, u kterých jsem byl v rozpacích mezi zděšením a smíchem. A i když to chvílemi bylo hodně utahané, tak se mi to líbilo na slabší 4 hvězdičky a rád si to zopakuju a doufám že i užiju víc těch bizardností a absurdit. Je to bezpochyby další z filmů, které v TV neuvidíte a musíte si na něj zajít na festival nebo hledat v prohnilých a nebezpečných vodách internetu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.04.2013)

Tyjo, zdálo se mi to, nebo tu stihli citovat filmy z nejméně půlky dějin kinematografie? No, i když taky chápu ty, pro který to bylo utrpení. u Bazinků. P.S.: A soundtrack sháním moc, a budu za něj moc vděčný. Jo, a někdo kdo to viděl ve Varech, a pamatuje si úvod? Říkal někdo, proč to v Estonsku nemají rádi? Nějaké infos o tom? (11.03.2011)

Brutálně zvláštní, ale nebyla tam snad jediná scéna, která by neměla nějakou pointu a nebo jednoduše nedokázala zaujmout. Těch 114 minut pak probíhá hrozně dlouho, ale ve výsledku utečou neuvěřitelně rychle a nejzvláštnější na tom je, že ten příběh, ačkoliv ubíhá po kapitolách, vlastně nemá žádný hlubší smysl, prostě plyne a Vy scénu, co scénu nevíte, kam bude směřovat. A pokaždé se bude jednat o docela zásadní šok. Zvláštní. Překvapuje mě, že zrovna Estonci se do něčeho takového pustili, ale na druhou stranu, proč by ne. Každý národ má nějaký ty svoje úchyly. (13.04.2012)

Püha Tõnu kiusamine je surrealistická, symbolická alegorie dekadentního, prohnilého světa (houšť proutí), ve kterém hl. postava filmu světec (Toník) bloudí ve snaze nalezení nové životní cesty. První cesta Toníka neustále vábí do života luxusu, druhá naopak do duchovních hodnot. Film je natočený mistrně s bohatými konstrukčními postupy a stavbou příběhu. Od kamerových záběrů, rámování samotného obrazu s hrou se světlem a stíny pro navození pocitu stísněnosti, až po symbolicky černobílé podání barev jako významu putovních cest. [9,5/10] (20.02.2013)