Žena v Berlíně

Historický film, který má zajímavé téma, jež mě ale nedokázalo dostat tak, jak by možná mělo. Přijde mi, že už jsem opravdu nějak hodně otupený, přitom ten osud žen je zde prezentován celkem krutě. Přesto mi ale přišlo, že na konci se z toho stává melodrama, nehledě na spojitost s tragickými historickými událostmi. (08.06.2016)

Předlohu neznám, ale četl jsem tematicky podobné memoáry (Hodina žen). Historické souvislosti díky tomu pro mne nejsou novinkou. Tento příběh je však mnohem osobnější a dalekosáhlejší svým významem. --- Konec války. Vítězové mají všechny důvody chovat se k poraženým jako zvířata. Což ostatně Rusům nikdy nebylo dvakrát cizí. Hrdinka a její okolí ovšem aktivně vstupují s Rusy do kontaktu a všechny šablony se záhy rozpadají. Se všemi stupni nenávisti a důvěry, brutality i soucitu, ignorantství i počínající (sebe)reflexe se setkáváme na obou znepřátelených stranách. V situacích velmi lidských, nejednoznačných, ze života. --- Je to velmi dobře udělaný film. Komplexní charaktery a odpovídající herecké výkony, příběh sdělující nepřikrášlenou pravdu. Přestože je převážně komorní, nepřišla zkrátka ani výprava a zejména zvuk je ohromný. Chytré, hodnotné dílo. (11.10.2011)

Hodnotím to stejně jako oblíbená JANARYBA, což je ženská a to je u tohoto filmu nesmírně podstatné. Je to film o berlínských ženách. Poprvé jsem se s tímto problémem setkal na brigádě jako student, kde mi jeden betonář z Chrudimi vyprávěl příběh své matky, opakovaně znásilňované Rusy, která zemřela na infekci a vnitřní krvácení. Za komoušismu vás to hodně veme. Potom jsem viděl film Bubínek, nesmírně geniální, kde je to také podáno dost naturálně. Příběh tohoto filmu je hodně zvláštní v tom, že na opakované znásilňování ruskými primitivy si ty ženy vlastně zvyknou a vyhodnocují co nejméně nebezpečnou a bolestivou soulož. Proto také hlavní hrdinka skončí až u komandira s nejvyšší autoritou, který jí kromě sexu o který moc nestojí poskytuje hlavně ochranu před ostatními malčiky. Má štěstí, major je intelekuál a klavírista a je na ní vidět, že i milovat by ho mohla. Baťuška Stalin má však s majorem jiné plány. (25.06.2012)

Film ani vyloženě nenadchnul (to se při takto brutálním tématu ani nedá), ale ani nesklamal. Je objektivní, férový, realitu té doby ukazuje (pravděpodobně) věrně. Líbí se mi dvojjazyčnost a obsazení rolí, ve kterých Rusy hráli ruští herci a Němce němečtí herci. Zajímavé je, že Nina Hoss zahrála Anonymu ne jako současnou ženu, ale jako tehdejší ženu. Její chování tedy není pro současného diváka naprosto čitelné, o to však je autentičtější. ■ Otázka: "Jste fašistka?" zůstává ve filmu nezodpovězena. Podle tvůrců filmu proto, že Anonyma ve skutečnosti zřejmě k tomuto smýšlení inklinovala a nechtěla muži, kterého milovala, lhát. (21.04.2010)

"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. (27.10.2012)