Odplata

Nevšední stylistika filmu, přičemž základní princip napínavosti kriminálního žánru je zachován. Myslím bez nadsázky, že předčí řadu současných krimi filmů z americké provenience, kde se divák jenom brodí krví. Je to zajímavý příběh neodčinitelných náhod, které nelze v životě vrátit, ani změnit. Navíc se asi shodneme v tom, že ta bzučící cirkulárka nebyla vůbec špatná. Možná škoda, že film nešel hlouběji do postav. Nicméně musím přiznat, že splnil mé očekávání. (06.09.2014)

Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě (16.04.2009)

Nebýt mnoha dobrých vtipů, asi bych se lehce nudil, ale právě díky těmto vhodným vložkám se i temnější drama dalo bez problémů zvládnout. Asi v polovině jsem začal uvažovat, jak by to mohlo být dokončeno a na žádnou dobrou variantu jsem nepřišel. To samé se očividně přihodilo i štábu, ale elegantně se z toho vyvlékli, aniž by narušili ráz filmu. Jen se mi nelíbil návod na snadné vyloupení banky. To vypadalo tak lehce, že bych to zvládl i sám. Snad to nikoho neovlivní. (11.07.2008)

Götz Spielmann a jeho civilná štúdia správania sa nižšej vrstvy v krajných a zložitých podmienkach, ktorá "šľape do pedálov" úsporným tempom a tento rytmus si drží až do samého záveru. Žiadna do očí bijúca akcia, žiadna audio výstavba (okrem čvirikania vtákov), jednoducho prostá, dlhým strihom (objekt odchádza, záber ostáva) prevažujúca dráma najprv dvoch, neskôr štyroch osôb. Empirické uvedomenie, že náhoda je blbec a učiniť správnu voľbu vo chvíľach keď sa láme chleba nie je vždy také terno. Osudy krútiace sa okolo jednej nepríjemnej udalosti sa navzájom pretínajú a v posledných minútach dedukujú zdravú a pravdivú pointu. Pomsta je sladká, hovorí sa, ale má niekedy opodstatnenie? (06.08.2009)

Po obsahové stránce nic světoborného a originálního, s výjimkou vedlejší dějové linky s rakouskou Simonou Babčákovou a jednoho rozhovoru. První půlka svižná a celkem zajímavá, druhá už hodně rozvláčná a uspávající - ale je to jen subjektivní pohled, protože se mi hlavou honila spousta pracovních a soukromých myšlenek, které mi neumožnily se soustředit úplně stoprocentně. (25.10.2015)