Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvě rozkošné, ale poněkud afektované blondýnky spolu tlachají o ničem, trestají jednu skleničku za druhou a přitom se fotí. Skupinka mladíků se věnuje vzájemným sexuálním experimentům. Mladá učitelka se pokouší vyřešit případ šikany, které se na jednom z žáků dopouští její kolega učitel. Malý chlapec je během oslavy svých narozenin zraněn, ale bojí se o tom někomu říct. A i málo stačí k tomu, aby se řidič rozhodl udělat si ze svých cestujících vězně. A co tyto příběhy pojí? Skoro nic. Snad jen to, že se všechny odehrávají ve Švédsku. Ale stejně tak bychom mohli být jejich svědky kdekoli na světě, protože patrně nikde na planetě neexistuje místo, kde by lidé nepodléhali stádnímu chování, ale stejně tak neměli touhu se z davu a masovosti vymanit a překračovat společenská tabu. Formálně originální a svým vyzněním pozoruhodné i alarmující švédské drama s prvky černého humoru, které uspělo také na tuzemském filmovém festivalu v Karlových Varech, natočil v roce 2008 renomovaný skandinávský režisér Ruben Östlund. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (42)

jenerikku 

všetky recenzie používateľa

Nadpriemerný švédsky film s vysokým humorným potenciálom rozpráva prostredníctvom kratších, niekedy banálnych, inokedy "hraničných" scénok zdanlivo nepríliš vypointované a navzájom nesúvisiace príbehy celkom rôznych ľudí v celkom rôznych druhoch vzťahov (dve prihlúple teenagerské kamarátky, homoeroticky sa prejavujúca partička mladých heterosexuálov, až otravne politicky korektná a sociálne bezradná mladá učiteľka v kruhu svojich kolegov atď.). Diváckej atraktivite tohto spôsobu narácie vôbec neuberá absencia snahy príbehové línie nejakým očividným spôsobom prepojiť: otázku, o čom vlastne film je, si divák musí zodpovedať sám a to pomerne abstraktným a intuitívnym spôsobom. Tvorcovia mu v tomto smere nič neuľahčia: film sa úspešne vyhýba moralizovaniu a tendenčnému zobrazovaniu postáv a i to, čo môže na povrchu pôsobiť ako výsmech, v skutočnosti nemá byť nič iné ako presný a nezaujatý popis ľudského sociálneho správania. Kamera často namiesto tvárí sníma nohy, dopraje nám pohľad do tváre jedinej z troch postáv účinkujúcich v danej scéne alebo mimiku zakrýva vzdialenosťou či zlou kvalitou svetla, čo môže pôsobiť niekedy trochu násilne a odťažito, ale zároveň to vyvoláva vlastný prínos diváka do interpretácie a hodnotenia deja. ()

Reklama

Reklama