Černej Dynamit

Objektivně je to za silné 3*, protože to neudrží tempo po celou dobu, a vše od 49. minuty (po vyčištění ulic od drog) mi přijde jako přívažek, rychlé nastavení příběhu, protože už nebylo v tu chvíli o moc co hrát. Ale jinak je to skutečně dobrá parodie, včetně všech nelogičností, schválně okatých (jsem sirotek a matce jsem přísahal, že bratra ochráním), scén, kdy se osoby samy sobě představují, kdo jsou (můj bratře - můj bratře), z čehož u vážně míněných filmů taky často rostu, nebo klasického klišé, že postavy řeknou, co by chtěly v budoucnu v životě dělat, aby následně zemřely. Jo, a scéna, jak přes řecké bohy dojdou k tomu, oč jde, je naprosto skvělá, včetně té babičky. Hodně odkazů tady pobere spíše fanoušek americké černošské popkultury, takže jsem se nijak moc nechytal až na pár drobností. Líbil se mi i ten dokonalý feeling sedmdesátek (včetně animovaných titulků). A protože mne to celou dobu bavilo a nehrálo si to na umění, ale čistou parodii, trochu nadhodnotím. (19.04.2020)

Dosti bylo Samotářů a Rocky Horror. Black Dynamite je pártyfilmem pro nové tisíciletí. Chápu, že si to asi neužijí úplně všichni, ale i pokud máte méně než půl promile v krvi, musíte ocenit, že Sandersovi se podařilo výjmečné: natočit parodii a upřímnou poctu v jednom. Nejlepší na Černým Dynamitovi bylo to, že zachovává z původních blaxplotation amatérské kouzlo nechtěného. Finální záběry jednotlivých akčních sekvencí jakoby náhodou končí asi dvě-tři vteřiny poté, co dosáhnou svého vrcholu a přehoupnou se tak z macho-ultra-khůl pózy do jemné trapnosti. Právě tyhle vychytávky způsobují, že jsem ze Sandersova filmu tak nadšenej. Tyhle a závěrečný souboj s Nixonem :) (06.07.2010)

Je to tmavější než cikánský baron, má to větší kolt než Dirty Harry, má to zbrojní pas na všechny končetiny, spolehlivě to uspokojí jakýkoli počet žen najednou přítomných v náhodně vybrané posteli a jeho brilantní mozkové dedukce musí ohromit nejednoho teoretického fyzika. Co to je? No přeci Blek dajnamaaajt! Poklonit se žánru, zároveň ho zesměšnit a vyslat do boje neporazitelnou armádu jednoho muže, tak to chce mít koule - nejlépe černé barvy. A Scott Sanders je evidentně má. (01.09.2011)

Totální, ale opravdu totální pičovina o hrozně nesympatickém negrovi Norrisovského stylu. Nudný je film po celou dobu trvání. Nic se v něm neděje. Debilita střídá trapnost a stále se to opakuje. Závěrečné titulky jsou vysvobozením. Větší pičovinu jsem neviděl měsíce. Scott Sanders je buzík a navždy jím zůstane. ODPAD!!!! (15.02.2013)

Před zhlédnutím jsem dostal od kolegy zasvěcený výklad o subžánru blaxploitation, který má představovat specifickou nezávislou žánrovou tvorbou z dílny černochů i točenou v první řadě pro černochy, a že má jít tady o ultimátní parodii, což mi alespoň v rámci rozšíření obzorů o dalších mně neznámých zákoutích kinematografie připadalo zajímavé. Pak jsem si připomněl, že asi 3 snímky přibližně tohoto ražení jsem už viděl, z čehož se mi jamajské The Harder They Come dost líbilo, ale ty další (navíc filmařsky ne zrovna zdařilé) u mě právě dopadly katastrofálně a byť tahle parodie je na tom řemeselně ještě celkem slušně (mimo často trapné herecké výkony), pocitová katastrofa se stejně konala. Nikdy jsem neměl ve filmech rád zbytečnou tunu násilí, pokud nemá hlubší účel a neslouží nevyhnutně např. k zobrazení jistého charakteru, smysluplného děje nebo myšlenky. Tady se násilí využívá hodně a vesměs samoúčelně, včetně několika až nechutně naturalistických scén. Vesměs drzý a bláznivý humor, který film využívá, nebyl mým šálkem kávy. Několik málo krátkých momentů mě rozesmálo či alespoň upoutalo, jistá originalita zde nechybí a našlo se pár nápadů (nejvíc poetická scéna s malým černoškem, novinama a následně na louce), které se mi líbily – ale ty scény, které na mě zapůsobily pozitivně dohromady tvořily tak 5 minut a zbylých 70 minut mě s pocitem menšího utrpení totálně minulo. Takže, žel.. u mě ne. [30%] (17.10.2022)