Černej Dynamit

Dynamit mi bouchnul v ruce už loni ve Varech. Onu natřískanou půlnoční projekci uvedl sám režisér, byť zcela neznámý, na první pohled zaujal svou uvolněností a nadšením, že hned druhý film, který natočil je uveden ve Varech. A k tomu ještě moderátoři s totálně cool afro hárem, + perfektní znělka z filmu, kterou pouštěli pekelně nahlas a pořád dokola… Ovšem přičtěme k výsledku i to, že jsem dorazila pozdě a musela jsem sedět na zemi, navíc ještě u plátna… Po chvíli jsem si ve snaze vytvořit alespoň nějaké pohodlé lehla na zem a opřela se o lokty. Jeden loket na tašce nějakého hocha, na druhej loket se mi přilepila žvejkačka, k obličeji mi nějaký baťůžkář strkal své vonné fusekle a pode mnou seděl někdo s obří hlavou (a to neměl paruku!). Mstil se mi snad celý sál. Jenže po čase jsem už nadšeně pozorovala pološílené bubáky, jak se mlátí nunčaky a klejou přitom, aniž by ovšem věděli, že to nejdůležitější se jim odehrává dole v gatích. Kdyby to mělo ještě tak o čtvrt hodiny víc, bylo by to sotva za 3*, ale krátká stopáž, režisérovi koule natočit tak stupidní parodii + možnost pobavit se i bez znalosti blaxplotation žánru = dobré 4*. (06.07.2009)

No ty vole, to byl oldschool jak zmrd! Funky hudba hraje po celej film, všichni absolutně šíleně přehrávaj, Jai White tam klátí kozatý černošky, předvádí luxusní kopy, střílí z brutálního revolveru, machruje s nun-jakama a perlí nehorázný kecy. Roli si užívá, bavil mě každej jeho výstup a je to prostě badass nigga motherfucker. Při většině jeho výstupů hraje theme písnička "black dynamite" a má kolem sebe hustej tým parťáků. Vizuálně opravdu lahůdkové, nápadité, barevné a akce je spoustu. Rkové přestřelky, fighty se solidní choreografií - samozřejmě akční scény jsou podepřeny vtipným momentům, jak z 70's/80's/90's. Dojde i na bitku s prezidentem a nejvíc mě rozesmálo uvažování v restauraci nad tím, jakým způsobem jsou přepravovány drogy a v čem se ukrývaj. Pointa ohledně pér mě totálně odrovnala. Škoda, že Jai White od té doby nenatočil snad pořádně koukatelnej film, tady kurevsky válel. (13.02.2018)

Dosti bylo Samotářů a Rocky Horror. Black Dynamite je pártyfilmem pro nové tisíciletí. Chápu, že si to asi neužijí úplně všichni, ale i pokud máte méně než půl promile v krvi, musíte ocenit, že Sandersovi se podařilo výjmečné: natočit parodii a upřímnou poctu v jednom. Nejlepší na Černým Dynamitovi bylo to, že zachovává z původních blaxplotation amatérské kouzlo nechtěného. Finální záběry jednotlivých akčních sekvencí jakoby náhodou končí asi dvě-tři vteřiny poté, co dosáhnou svého vrcholu a přehoupnou se tak z macho-ultra-khůl pózy do jemné trapnosti. Právě tyhle vychytávky způsobují, že jsem ze Sandersova filmu tak nadšenej. Tyhle a závěrečný souboj s Nixonem :) (06.07.2010)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

zpočátku sem s touhle parodií měl trošku problém,jelikož ani zdaleka nejsem blaxploitation fanouškem.Ovšem nakonec sem tomuhle ultramegaCOOL drsňákovi (jehož jméno je vlastně úplně běžné) přišel na chuť a velmi dobře sem se bavil.Některé scény (zejména luštění kódu v kavárně) mi přišly jako by je vytvořila legendární trojice ZAZ v dobách své největší slávy.Dynamite sice není po celou dobu třeskutě vtipný,tempo chvílemi kolísá,ale i tak je to to nejlepší co v parodickém žánru v poslední době vzniklo...80% (09.02.2010)