Achiles a korytnačka

,,MACHISU MĚL SEN. CHTĚL SE STÁT MALÍŘEM....“ /// Zdá se vám japonská gore filmařina málo ulítlá? Přišel čas na pořádnou porci umění - tedy ARTu! Originální šílenost, u který dlouho čekám, až začne dávat nějakej smysl, až zjistím, že je to vlastně nesmysl. Píčovina, která je na druhou stranu absurdně zajímavá (třeba jako Žižka se samopalem…). Nerozumím umění. Nedokážu logicky vyvrátit matematickou rovnici KITANO lomeno BLÁZEN rovná se UMĚLEC (furt mě vychází spíš těch 0.009). A vo tom to asi celý je, páč obrazy Machisu Kuramochiho se furt neprodávaj…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Obdivuju umění (dokážu o něm hodiny vyprávět). 2.) Maluju obrazy inspirovaný dopravníma nehodama (letos frčej mrtvý děti). 3.) Ten vobraz domaluju, i kdyby na barvy měla dcera vydělat šlapáním! 4.) Thx za titule ,,El Negro“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (23.09.2012)

Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :) (04.12.2010)

Po "Dolls" dalsi genialni kousek od Katany, ktery me totalne dostal. Absolutne nadherny film o umeni, o tom co je to umeni, o pristupu k nemu a odhodlani jit za svym umeleckym snem a take o tom jaky ma vztah k samotnemu umelci jeho okoli. Umelci jsou casto videni jako urcita forma magoru mimo realitu, kteri navic kvuli umeni nemaji cas a pomysleni na nic jineho diky cemuz jdou stranou veci jako normalni zivotni aktivity, vydelavani penez atd. tenhle film to dokonale zachycuje. Dokonalym vypravenim, skvelou vizualni strankou zobrazujici ruzne alternativni malirske styly a cele opet podporeno skvelou hudbou, i prestoze po neshodach uz neni od Joe Hisaishiho. Ja chci taky zenu, ktera se nebude zajimat jen o penize a bude me podporovat v mem umeni, to je v dnesni dobe naproste sci-fi. 9/10 (05.02.2010)

Tesil som sa, ze Kitano konecne po dvoch experimentoch natocil jednoduchy, priamociary a emociami nabity film, ale znova som sklamany. Prevedenie nie je zle, ale tema ma nezaujala. Tym padom mi pomale tempo prislo neznesitelne. Tento film mi dost pripominal dalsi Kitanov film A Scene at the Sea. Len postavu uzavreteho maliara, ktory nevnima okolity svet vymente za surfistu a mate prakticky to iste. 5/10. (29.06.2009)

Uvést se do Kitanovy tvorby zhlédnutím tohoto fimu nebylo asi úplně nejlepším prvním krokem. Už ono žánrové zasazení do kategorie komedie po pár minutách zavánělo… Někdo by označil některé scény jako černohumorné, ale já jsem se tedy příliš nesmála, humor to byl tak cynicky suchý, že mě spíše mrazilo. Nejvíce mi asi utkvěl Machisu a jeho studentská léta. Vrážení kola s dvěma přidělanými kbelíky plnými barvy do zdi bylo úžasné. Ovšem následný pokus s autem mě velmi překvapil, začínalo mi být jasné, že tohle je asi onen humor a la Kitano. Krásný paradox jsem nalezla ve scéně, kdy dcera vyhrožuje svým uměním zaníceným rodičům, potom co pomalují obchod těmito slovy: "Ještě jednou a jdu z domu!". Zoufalství vytvořit originální počin zavede pár k dalším tragikomickým situacím, jako je třeba ničení obrazu sbíječkou, najmutí boxera, malování dopravní nehody a vše graduje, když se manžel nechává skoro utopit ve vaně - v naději, že nedostatek kyslíku ho inspiruje k namalování originálního obrazu. Bláznění se dostane téměř na maximum, když Machisu pomaluje obličej své mrtvé dcery rtěnkou a poté ho obtiskne do látky. (Že by pokus o další Veroničinu roušku?:) Celý lehce prapodivný snímek vyvrcholí totálním šílenstvím, když opuštěný Machisu téměř uhoří v boudě (při malování, jak jinak). Ale ani vzezření mumie ho nedonutí, aby se odvrátil od umění… Konec šťastný, dají se zase dohromady, ale já jsem tolik nadšená nebyla… 4. * dávám za bicykl a příště zkusím spíše něco krapet stravitelnějšího. Ona želva (rozuměj smysl filmu) mi totiž utíkala většinu snímku. (21.03.2009)