Achiles a korytnačka

Aj keď mám s Kitanom pár osobných problémov. Teda, nieže by sme sa pohádali alebo tak. My sa len nerozprávame. ;-). Anyway, podivný autoportrét (teda, autoportrét a zároveň súčasť autoportrétu), v ktorom sú postupným plynutím vždy viac a viac zjavnejšie atribúty Kitanových režisérskych "úchyliek" a zároveň reflexia vývoja tvorenia a hľadania "seba" ako umelca, hľadanie vlastného štýlu (ktorý vlastne mal od počiatku) a proces jeho "prznenia" vzdelávaním a príliš horlivým načúvaním "múdrym radám". A tiež je to pekná frčka "radcom", ktorí radia bez rozmyslu. A vlastne to bolo dosť deprimujúce. Ale pekné. (30.11.2008)

Tohle nám nedávno pustil učitel. Vážně jsem kroutila hlavou nad tím jak můžou být ti Japonci "zvláštní". :) Crazy umělecký svět. A ano, tak jak to filosof předpověděl. Achilles nikdy želvu nedohoní. Tak jako umělec nedožene pokrok umění :) (to co tam ukazovali za obrazy bych si nepověsila snad ani na záchod). Celá třída se smála tomu polévání na bílé plátno, akorát, až to s jejich připitomnělostí přehnaly, všichni ztichli.... (28.11.2014)

Tesil som sa, ze Kitano konecne po dvoch experimentoch natocil jednoduchy, priamociary a emociami nabity film, ale znova som sklamany. Prevedenie nie je zle, ale tema ma nezaujala. Tym padom mi pomale tempo prislo neznesitelne. Tento film mi dost pripominal dalsi Kitanov film A Scene at the Sea. Len postavu uzavreteho maliara, ktory nevnima okolity svet vymente za surfistu a mate prakticky to iste. 5/10. (29.06.2009)

90% - Film Achilles a želva není jen o malířství... Je i o umění, o životě, o věčném hledání... Jak jsem rád, že už není jen o Kitanovi (a je tudíž srozumitelný i pro ty, co Takeshiho dílo ještě neznají)! Umělecká trilogie tedy byla výtečně završena a já se těším na nové počiny pana režiséra, herce, malíře, a filosofa, u kterého si nejsem úplně jistý, jestli sám sebe vnímá jako Achilla, želvu, nebo profesora fyziky. (05.05.2009)

Takeši Kitano jako autorský režisér má na kontě dost originálních filmů, které mě většinou i baví sledovat, ale stejně jako u předchozího počinu Sláva filmového tvůrci! bych byl mnohem spokojenější, kdyby svůj výtvor prošpikovaný nejednou skvělou scénou a zdařilým nápadem dokázal ke konci zbavit rozvláčnosti a několika spádů do trapností a obscénností. První polovina nabízí s jemnou absurdní příchutí velmi dobrý klukovský příběh o dospívání a výtvarní zálibě, až jsem se nechal mystifikovat a s menším šokem dlouhou dobu nevěřícně sledoval, že Kitano snad natočil něco jako film pro děti a mládež ( ? :D ). Jenže posléze film přejde do fáze, kdy Kitano spolu s hlavní postavou v již dospělém věku nachází zálibu v uměleckých experimentech a záhy už často jen přešlapuje na místě ve víru přehlídky hravých i šílených výstřelků. Přestože plně chápu ústřední myšlenky o hledání sebe sama, správné cesty, inspirace či vlastního stylu v umění a dotažení těchto myšlenek ab absurdum mě často úspěšně bavilo, někdy jsem se neubránil dojmu, že celá ta přehlídka absurdních nápadů dřívější příběh už často rozmělňuje a ve scéně z márnice Kitano na můj vkus už ujel za hranici vkusu. Zamýšlenou 4. hvězdičku nakonec filmu vrátila silná scéna ve stohu a zakončení. Ten nekonvenční spolek malířů mě svými výtvory střídavě štval a bavil, ale rozhodně nikdy nenechával chladným a kdyby nic jiného, jejich společné fotografie po každém výtvoru byly vážně moc hezké a stylové. [75%] (15.01.2023)