Sherlock Holmes

Čárymáry mekgajvvrány...Sherlock Holmes nikdy nebyl zaprděným usedlým detektivem, který nebyl schopen žádné akce. Pojmout jej ale jako podivína, jenž má problémy v kontaktech s realitou, věnuje se zápasení a žárlí na lásky, které mu kradou Watsona? Vlastně... proč ne, že? Ale opravdu musí film o něm až tak připomínat dobrodružství Indiana Jonese? Rozdíly jsou minimální - místo artefaktu se pátrá po vrahovi, který má nějaký zlý plán (zrovna jako nacisté v Indym). Nejsme sice v daleké zemi na území prastaré kultury, ale uznejte, není ponurý retro Londýn 19. století pro dnešního člověka tajemný a exotický. Industriální špína, ocel, parní kotle a temné mraky nahradí skřehotání papoušků, liánami obtočené ruiny a zlaté poklady. Mechanické a elektrické pasti z různých pil a plynovodů jsou stejně atraktivní jako valící se koule a lisovací stropy. Hláškovací slovní přestřelky jsou úplně totožné. Ještě ozdobit dalším množstvím pastí, plameny, čepelemi, pistolemi, bryčkami, plášti, mechanismečky, komíny, parními čluny, palicemi, doky, jedy - vše namíchané do McGyverovského koktejlu, který nedává smysl, ale dobře vypadá. Hlavně, že se divák baví rychlými proměnami prostředí a situací. Možná by mohl být i napjatý, kdyby v něm film dokázal vzbudit obavy o postavy. Ještě štěstí, že hlavní devíza Holmese, dedukce, zůstala. Štěstí? Vlastně ani moc ne. Ritchie nám servíruje fakta v rychlém sledu, dedukce připomínají kulomentou palbu a v té kadenci si možná ani nepovšimneme, jak mělce jsou často promyšleny. Nabízejí nejenom správný Holmesův výklad, nabízejí jich několik. O to míň nabízí film. (12.04.2010)

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)

Spolok okolo Ritchieho po kastracnom zakroku. Celkovy vysledok mi prisiel ako snaha o skombinovanie poetiky Piratov s jazykovou ostrostou "dualnych" slovnych vymien v novych bondovkach. Namiesto klzkej jazdy som mal vsak pocit pohybu po smirglovom papieri. Pohyb dopredu zabezpecoval Downey, stroj miestami mazal Ritchie (i ked sa ani zdaleka nezapotil ako pri svojich predchadzajucich projektoch), ale scenaristicky nemastno-neslany spolok tlacil na brzdu co len im sily stacili. Ich "usilie" utlmilo nielen bezvyraznu zapletku (s charakterovym neduhom megalomanstava hned na dvoch frontach), ale i ocividnu snahu o chemiu medzi Downeym a Judeom - v naznakoch obcas vyprskla, vacsinou vsak vyznela akosi do stratena. To, ze bude Adams do poctu som tak nejak cakal, ovsem ze aj Strong (vdaka pribehu), to zamrzelo. (22.12.2009)

Čím mám začít? Vychválit Robert Downey Jr. jako chlapa, herce či Sherlocka Holmese?? Ve všech ohledech byl v tomhle filmu (u mě) na jedničku. Jako chlap je šíleně přitažlivý, jako herec vynikající a jako Sherlock nezapomenutelný. Jeho kolega Watson, bez kterého by Sherlock nemohl existovat, si zahrál Jude Law. V tomhle případě Guy Ritchie udeřil kladívkem na hlavičku, protože na složení Downey a Law v těchto rolích byla radost pohledět. Rachel McAdams opět dokázala, že není jen krásná a na ozdobu. A nesmím zapomenout zmínit Hanse Zimmera, který mi svou hudbou zase a opětovně přivodil orgasmus… A ač si tady snad každý stěžuje na děj, já s ním neměla sebemenší problém. Hláškující Holmes, který ve svých rukách střídá housle (snad to tedy byly housle :o) dýmku, popřípadě kladívko a řeší záhady s takou grácií, jak to umí jen on, mě nepřestal bavit ani na minutu :o) (22.01.2010)

Boys will be boys. I když Downey hraje znovu Tonyho Starka, i když na Ritchiem Madonna napáchala zřejmě nenapravitelné škody, přesto je Holmes uvědomělým popcornem, který neztrácí kontakt s předlohou ani s cílovým publikem. Akční scény střídá pomrknutí na čtenáře, kočkování hlavních hrdinů (zní to gay, ale... však uvidíte) táhne diváka skrz pomalejší pasáže a starý dobrý (skrz naskrz neviditelně digitální) Londýn vás vtahuje do svých ulic se stejnou elegancí, s jakou Holmes střílí z rukávů své dedukce. Je to lehké, trochu povrchní, ale s rafinovanou příchutí, dlouhým ocasem, který žádá opakované zhlédnutí. K čertu s pobouřenými holmesology, tenhle update jiskří jak obloha o Silvestru a když Zimmer hrábne do synťáků a Downey v hlavě zkalkuluje, jak poslat protivníka na šest měsíců do nemocnice, je vám jasné, že tenhle Sherlock má nejen pohnutou minulost, ale i světlou budoucnost. (11.01.2010)