Sherlock Holmes

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)

Suchary jsou dobré tak pro psi. Sherlock Holmes to je jiný chlapík. Tu atlet, tu James Bond. Jeho břitký intelekt však zůstal zachován. Snad jen to, že Holmes je neobyčejně chytrý hrdina, ho odlišuje od spousty dalších blockbusterů, které sázejí na šaškárny hlavního hrdiny. Tvůrci si však vymínili i nějaký ten příběh. Což o to, story o Blackwoodovi je vcelku roztomilá, ale chybí ji jakákoliv důmyslnost. Aspoň tedy ze strany zloduchů. Další vráskou na jinak i zábavném Holmesovi je jeho digitální prostředí. S ním už se jděte vycpat. Zlaté doby otevřených moří u Pirátů z Karibiku. Tady je celá atmosféra průmyslového Londýna zvalchována do zeleného plátna, na který se naklíčuje výsledný a digitálně upravený obraz. Ale jděte. Takže za zúčastněné herce jedno velké ano, za Ritchieho entuziasmus snad taky, ale jinak dost chatrný blockbuster. (06.02.2010)

Guy Ritchie nabízí uspokojivou detektivní jízdu s výbornými akčními scénami (a kulervoucími výbuchy ve zpomalovačkách!), kterou krom nevýrazné zápletky kazí hlavně přílišné otálení s odklonem do temnějších vod, podfinancované triky ve velkých scenériích a nedotažené konverzační duely Holmese a Watsona. Po tom, čím chce nový Sherlock Holmes být, se pátrá zbytečně dlouho, když se ale všichni konečně dohodnou, celý případ s restartem začne dávat smysl. A promění se v zatraceně zábavnou podívanou. 7/10 zaokrouhlených nahoru, protože dojmy se naštěstí s odstupem zlepšují :) P.S. Zimmer těžce válí [novinářská projekce s Londýně] (16.12.2009)

Viktoriánské kouzlo funguje jako nikdy. Mistr dedukce přichází v plné síle a jeho tvůrci na představení nové generaci vlétli tím nejpříjemnějším způsobem. Akčně, velkolepě a chytře. Holmes totiž umí rozdávat rány, ale hlavně umí dokonale zapojit mozek. V komplikované zápletce tak všechno zapadne na své místo, divák sotva stačí zalapat při bleskových vysvětlovačkách po dechu a Sherlock (a s ním i Guy Ritchie) může odejít středem jako vítěz nad svou vlastní pověstí. Tohle je zkrátka správné Dobrodružství s velkým D. A při jeho pokračování budu chtít být první. (14.01.2010)

BEWARE THE SPOILERS. Guyi, chlape, dovol mi pogratulovat ti opožděně k rozvodu, protože pokud se tvůj změněný stav na manželském trhu projeví takovou změnou v kvalitě tvých posledních filmů, je ke gratulaci řada důvodů. A pokud jde o ty, kteří tvůj počin v hájemství sira Doyla kritizují, ukaž jim kromě třetího prstu na ruce taky ty stránky v knihách o Holmesovi, na kterých se píše o drogách, organizovaném chaosu přecházejícím v neorganizovaný bordel, vystřílených inciálách Jejího Veličenstva královny Viktorie, buldokovi (ačkoli to, zda nesl jméno ministerského předsedy, známo není), pěstních zápasech a dalších kratochvílích, a pověz jim, že A.C. Doylovi je šumafuk, i kdybys z Holmese udělal pilota Formule 1, protože onen pán své vlastní výtvory považoval za brak dobrý výhradně k tomu, aby ho finančně zabezpečil do doby, kdy bude moci psát hodnotnou uměleckou literaturu, následkem čehož kašlal na časovou kontinuitu a vzdor svému hrdinovi i na elementární logiku, takže dodnes mnozí pátrají s úsilím hodným lepší věci, kolikrát že se to vlastně Watson ženil a proč je Holmes v jedné povídce ujetý misogynní narkoman a v druhé lehce výstřední viktoriánský gentleman s pochopením pro slabosti lidského pokolení, zatímco ty jsi nám pro dobro věci, abych parafrázovala kleopatru, vrátil rockovou hvězdu, z které se po desetiletí nepochopitelně dělal suchar a místy vyčítané omlazení hrdinů poněkud bledne před skutečností, že letošní pětačtyřicátník Downey by byl v Sherlockově době pokládán za důstojného kmeta. Pokud tedy budeš cítit potřebu se hájit, proč tak a ne jinak, k čemuž nevidím důvod, lepší způsob trávení času je vymýšlení zápletky pro další dobrodružství. Já jsem byla spokojená takřka dokonale, takže ti děkuji. Neděkuji pouze za Rachel, takto ztělesnění nutnosti míchat do příběhu milostnou zápletku, i kdyby na pivo nebylo, za poněkud nešťastný nápad pojmenovat jednoho z padouchů lord Srab, a za nepopiratelný fakt, že ve většině zemí by velkého detektiva za záchranu parlamentu dav neoslavoval, ale spíš zlynčoval. A v neposlední řadě díky za to, že i když už nejsem malá holka a nehraju si na to, že s Sherlockem a Watsonem prožívám jejich dobrodružství, protože už jsem velká holka a ty si hrají trochu jinak, mohla jsem ty dvě hodiny vrátit čas nazpátek a nezlobit. Protože kdo si hraje... a dál to znáš. (05.02.2010)