Všechno nejlepší k mým narozeninám

Pro slashery z první poloviny 80. let mám docela slabost... U Happy Birthday to Me je zásadní problém zbytečná délka, v prvních dvou třetinách filmu se divák chvílemi docela nudí, i když jsou vraždy docela nápadité a herci dobří... Vše vynahrazuje výborná poslední třetina, u které se na diváka valí jeden zvrat za druhým a poslední záběr je vynikající... Být film tak o dvacet minut kratší a vraždy trochu krvavější, šel bych s hodnocením asi na maximum... Ale i tak je to nadprůměrná vyvražďovačka, která většinu dnešní produkce hravě strčí do kapsy... (30.05.2010)

Po celkom dobrých recenziách som sa rozhodol, že si film pozriem. No a vlastne keby som ho nevidel, o nič prevratné by som neprišiel. Málo krvavý slasher, alebo skôr kriminálka, ktorej bodovanie zachraňuje všehovšudy celkom podarený záver, ktorý mi svojim štýlom, nie však obsahom, trošku pripomenul NOC ŽIVÝCH MŔTVYCH, ak ste tie filmy nevideli, nemusíte sa báť, nieje to SPOILER. S klasikami ako PIATOK 13 alebo HALLOWEEN si však nezadá. (26.07.2010)

Čakal som to síce o niečo lepšie, no aj tak tento kanadský slasher nedopadol vôbec zle. Herci sú fajn, vraždy sú nápadité, miestami to je zábavné a miestami absurdné (finálny zvrat). Problém som mal akurát s dĺžkou, film je zbytočne zdĺhavý a byť ho skrátiť o polovicu, šiel by som s hodnotením aj vyššie. (24.06.2018)

„No tak, Winstone, polib mamince prdel!“ Vrah kosí zlatou mládež, která si myslí, že je pupkem světa. Jo, na to se vždycky dobře kouká. Ještě když je to dobře natočené a ty mordy jsou docela dobře vymyšlené. Jen je to moc dlouhé a ta závěrečná pointa možná trochu přepláclá a na štíru s logikou. Navíc zprvu zajímavý mix slasheru a psychologického horroru začne někde počátkem druhé půle skřípat a prolne se to právě i do toho závěru. Slušná práce to ale je, to zase nechci říct. (29.11.2012)

Po úspěchu Halloweenu z roku 1978 se na přelomu 70. a 80. let s teenagerskými horory roztrhl pytel. Některé se povedly, jiné ne. Kanadský horor Happy Birthday to Me režiséra Mark Zimmera hledejte v té první skupině. Nejsilnější stránkou hororu je dobře napsaný scénář. Když jste zhruba po čtvrté vraždě přesvědčeni, že už všechno víte, a myslíte, že vás nic nepřekvapí, jste na omylu. Tenhle pocit pak budete mít ještě asi třikrát, ale samotné odhalení je dost překvapivé. Někdo řekne, že to je obyč béčko, ale mě se líbilo... (09.01.2006)