Polibek, prosím

Film režiséra Moureta příliš klouže po povrchu, než aby se stal něčím víc než jen pomíjivým flirtem s představou skutečně dobrého vyprávění. Film získává na eleganci díky hereckému obsazení, jemuž dominují spíše krásné herečky než poněkud slabošsky pojatí a nevýrazně zahraní hrdinové. (Alena Prokopová, Ci 08/2008) (12.01.2021)

Roztáhnout takhle primitivní historku na víc než hodinu a půl je buď nápad geniální nebo na zabití. Spíš to druhé. Virginie Ledoyen je krásná, ale nikdo jiný ve filmu není. Furt jsem přemýšlel, kdo vedle ní postavil takového blba, a vida, on to byl scenárista a režisér v jedné osobě. Takže to asi ani lépe dopadnout nemohlo. :( (23.01.2011)

Na sexy romantickou komedii je zde příliš mnoho scén mlčících, statických, na esej o vztazích příliš mnoho scén, které chtějí být vtipné tím, že se v nich schyluje k sexu mezi dvěmi osobami, které si nemají co říct (resp. se tak snaží tvářit). Autor myšlenky „Emmanuel Mouret je francouzský Woody Allen“ by si měl preventivně najít holku, protože jestli Mouret něčím je, pak nevýrazným hercem a nevtipným scenáristou. Další, prosím. 40% (11.07.2008)

(Neviděla jsem začátek filmu) K Polibek, prosím jsem se dostala tak, že jsem svůj ovladač, který přepínal kanály nechala zrovna na jedničce, kde film hrál. Něčím mě upoutal. Nevěděla jsem o něm nic a dokoukala jsem se až do konce. Proč? Zřejmě proto, protože jsem ho brala bez očekávání. Nevěděla jsem ani co to je pořádně za žánr. To, že by to měla být komedie moc nesouhlasím, brala jsem ho spíše jako film o vztazích. Film co má ukázat myšlenkové pochody zamilovaných, film, který mě nechal v určitém napětí. Chvílemi mě nepřekvapil, ale ráda jsem se na něj dívala. Přesně tak bych to pojala - ráda jsem se dívala... :) V něčem jsem se viděla, v něčem jsem s nimi cítila. Bylo to spíše o faktech - detailech lásky/zamilovanosti než o celku. Hodně věcí, co jsem zapomněla mi opět připomněl. Asi proto ho také tak hodnotím... Žádný kultovní snímek, nýbrž směsice pocitů, které ve mě vyvolal. (08.01.2011)

Vyprávění Emilie se dobře poslouchá, to člověk pozná už z výrazu a zaujetí Gabriela. Stejně zaujatě jsem naslouchlala i já, i když v zásadě nešlo o nějakou převratnost. Herecké obsazení příjemné, jen na samotného režiséra a herce v jednom se trošku déle zvyká a člověk mu to moc nevěří. Na jeho místě bych si raději představovala MIchäela Cohena a to i za ten polibek, prosím. (17.02.2012)