Blondiačik

Film sa chvíľu hraje na drámu o malom opustenom synovi imigrantov a inokedy zase na komédiu o snaživom ale jednoduchom otcovi. Toto spojenie mi nesadlo. Plno línií filmu, ktoré sú rozpracované a nedokončené, a koho si Georges vybral ako objekt svojej túžby, bolo celkom scestné. Záverečné zmierenie a protirasistický záver ma ale celkom potešili, keby to nebolo melodramatické, bolo by to naozaj dobré. –––– To je tvoj brat? Tak sa rozlúč a ideme. (03.11.2014)

Tak toto bol jeden nádherný, rodinný film. Príbeh zaujímavý, pekne vybalancovaný, nič tu nebolo cez čiaru, či už tu išlo o vzťah medzi náhradnými rodičmi alebo toho malého k nim. Žiadna nátlakovosť. A asi takto nejako si predstavujem zvládnutie témy rasizmu a šovinizmu. Ten tu po celý čas bežal akoby v pozadí, pričom riadil vývoj postáv, no pritom nenarúšal hlavnú os príbehu. ide o také milé pohladenie po duši. Silný nadpriemer. 85/100 (20.05.2019)

U tohoto filmu jsem měl problém s tím, že ačkoliv se jedná o drama, tak mě nedokázal náležitě vtáhnout a zžít se s hlavními hrdiny, prostě jsem se na něj díval s odstupem. Stejně tak stopáž je mírně přepálená, dějové linky obou manželů a jejich milostných avantýr mi přišly zbytečné nebo aspoň dostávaly zbytečně moc prostoru. Naopak tím nejpádnějším důvodem, proč dát Blonďáčkovi šanci, je výborný Gérard Depardieu. (11.07.2010)

Moc hezký film v kterem dominuje Depardieu. Viděno zcela náhodou v televizi. Upoutalo mě to hlavně proto, že jsem nějak nevěděl, o co tam vlastně jde a taky díky již zminovanému Depardieumu, který prostě od první až do poslední chvile filmu neuvěřitelně bavil každým slovem a pohybem. Nakonec se z toho vyklubalo vážně milé a i docela chytré dílko o toleranci a netoleranci. Velmi civilní pojeti, což se mi taky hodně líbilo a napěti třeba i ohledně toho, jak se vlastně víceméně netolerantni, nevlastni otec postavi k tomu, že syn ktereho si tak oblibil, je arab. Zajimavost pak je, že mi ten film připadal, že je minimálně 20 let stary a ono je to z roku 2007. To jsem fakt čuměl. Ještě na závěr, někdo tady psal, že by se měl Gerard soustředit na jine typy filmů a to je podle mě pěkná blbost, tohle je víceméně umělecká tvorba a právě takove filmy, by podle mě jeho karieru mohli nakopavat ještě dal. Ještě bych vypíchl super soundtrack seskládaný z krásných francouzkých písniček. (04.05.2015)

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko. (29.06.2014)