Chci se líbit

S manželem sice sex mám, ale už mi to nic neříká. Tak se u toho pro jistotu už ani nehnu. Čekám, až se udělá, dívám se při tom do stropu, nebo z okna. Někdy přemýšlím, co namažu na chlebíčky a co je potřeba nakoupit....Nojo, to jsem z toho filmu vybral vlastně dost atraktivní část. Ve skutečnosti jsem otrávenej. A nebo je to možná tím, že čt2 dala dva večery po sobě ve stejném čase podobnou vztahovou tlachárnu. Mě to nebavilo. Kdyby to aspoň bylo francouzsky s titulkama, třeba by na člověka dýchla atmosféra. Ale "dobrodiní" dabingu všechno kouzlo odstranilo (bylo-li tam nějaké). Přežil jsem to jen díky té pohledné blondýnce. (13.08.2009)

Film který pobaví a neurazí. Nečekejte nic velkého, ale rozhodně si u filmu odpočinete. Pěkná Francouzská komedie na příjemně strávený večer po práci. Dabing: Martina Menšíková, Kateřina Brožová, Simona Postlerová, Jan Šťastný, Lumír Olšovský, Ivan Jiřík, Svatopluk Šuler, Daniel Rous, Stanislav Lehký, Luděk Nešleha Vedoucí dramaturg: Alena poleďňáková Překlad: Jolana Kubíková Dialogy: Alena Fišerová Zvuk: Zdeněk Dušek Režie: Jitka Vacková vyrobilo: Česká Televize 2007 (12.08.2009)

Tradiční francouzská jemnost a noblesa slaví úspěch i ve velmi feministickém pojetí. Zdánlivě všední příběh tří přátelských žen, které se navzájem podporují nejspíš už od společných středoškolských let, má v propracovaném scénáři všedního vzruchu všedního dne svůj rytmus, svá rozhodnutí i klíčové změny. Tři mušketýři v sukních si se svými slavnými předchůdci v ničem nezadají: partneři - i ti manželští - přicházejí a odcházejí, děti, ony a jejich pevný vztah zůstávají. Vzdor odlišnostem povolání, temperamentu, povah, ideálů sdílejí jak své vrcholy, tak i pády a propady. Mozaika všednodenních detailů, nesnází v zaměstnání, problémů s dětmi, nečekaného těhotenství, potkávání nových lidí a událostí nachází v jejich pravidelných týdenních setkáních pevnou osnovu, která je dostatečnou protiváhou zmatků, v nichž žijí své životy. Neobyčejná obyčejnost těchto lidsky, mravně i kulturně bohatých a silných žen neobyčejně připomíná hrané - také české a československé - filmy zlatých šedesátých let minulého století. Svým kladným přitakáním životu (života bído, přec tě mám rád! napsal kdysi básník) mohou ledaskoho odradit, ale také přitáhnout a potěšit, dodat síly. I oáza všedního dne má své nevyčerpatelné zdroje; nenápadnost formy je u ní pravidlem, které téměř nezná výjimky, vyvažována silou a bohatostí obsahu, misí slušnosti, která neklape podpatky a je-li třeba, umí si i drsnou rázností zjednat potřebné místo a váhu. (03.06.2008)

Tak Tanner mě předběhl... Spíše Sex ve městě, nežli vskutku dobrý francouzský film. Opravdu to mají Francouzi zapotřebí lísat se k Americe? Ale nevím, zas na druhou stranu hlavní představitelka mi připomněla moji francouzskou kamarádku; a malíř vypadal a byl podobné trdlo jako kamarád. Takové věci svým způsobem potěší. Celkově však spíše zklamání, ale něco to přece jen do sebe mělo. Jsem dneska holt měkký sýr. (Po druhém zhlédnutí lepší pocit.) (03.06.2008)

Takový Sex ve městě po francouzsku. Názorné příklady, jak na první pohled excelentně fungující vztahy mohou uvnitř zmírat a usychat. Nevím, zda to byl režisérův záměr, ale všechny tři hrdinky ztělesňovaly různé živly (oheň, voda, vítr), stejně tak barvou vlasů. Mnohé jejich názory na život a muže sdílím, dámské dýchánky obvykle o tomto jsou:-) Manžel Florence byl strašný nadutec a mašina hovořící ve frázích, naopak milý byl Mariin manžel. Herci mi nijak neučarovali, ale mělo to styl a eleganci pro Francii tak typickou. (13.08.2009)