Chci se líbit

Koukám, že na digitálních programech se stále častěji dají najít velice dobré věci - soudě dle názvu nepustila bych si tuto francouzskou komedii ani omylem! Humorné story tří kamarádek z různorodého prostředí v nejrůznějších životních situacích mne velmi pobavil. Bridget Jones má za kanálem zdrařilé následovnice... (13.08.2009)

Film který pobaví a neurazí. Nečekejte nic velkého, ale rozhodně si u filmu odpočinete. Pěkná Francouzská komedie na příjemně strávený večer po práci. Dabing: Martina Menšíková, Kateřina Brožová, Simona Postlerová, Jan Šťastný, Lumír Olšovský, Ivan Jiřík, Svatopluk Šuler, Daniel Rous, Stanislav Lehký, Luděk Nešleha Vedoucí dramaturg: Alena poleďňáková Překlad: Jolana Kubíková Dialogy: Alena Fišerová Zvuk: Zdeněk Dušek Režie: Jitka Vacková vyrobilo: Česká Televize 2007 (12.08.2009)

Tradiční francouzská jemnost a noblesa slaví úspěch i ve velmi feministickém pojetí. Zdánlivě všední příběh tří přátelských žen, které se navzájem podporují nejspíš už od společných středoškolských let, má v propracovaném scénáři všedního vzruchu všedního dne svůj rytmus, svá rozhodnutí i klíčové změny. Tři mušketýři v sukních si se svými slavnými předchůdci v ničem nezadají: partneři - i ti manželští - přicházejí a odcházejí, děti, ony a jejich pevný vztah zůstávají. Vzdor odlišnostem povolání, temperamentu, povah, ideálů sdílejí jak své vrcholy, tak i pády a propady. Mozaika všednodenních detailů, nesnází v zaměstnání, problémů s dětmi, nečekaného těhotenství, potkávání nových lidí a událostí nachází v jejich pravidelných týdenních setkáních pevnou osnovu, která je dostatečnou protiváhou zmatků, v nichž žijí své životy. Neobyčejná obyčejnost těchto lidsky, mravně i kulturně bohatých a silných žen neobyčejně připomíná hrané - také české a československé - filmy zlatých šedesátých let minulého století. Svým kladným přitakáním životu (života bído, přec tě mám rád! napsal kdysi básník) mohou ledaskoho odradit, ale také přitáhnout a potěšit, dodat síly. I oáza všedního dne má své nevyčerpatelné zdroje; nenápadnost formy je u ní pravidlem, které téměř nezná výjimky, vyvažována silou a bohatostí obsahu, misí slušnosti, která neklape podpatky a je-li třeba, umí si i drsnou rázností zjednat potřebné místo a váhu. (03.06.2008)

Takový Sex ve městě po francouzsku. Názorné příklady, jak na první pohled excelentně fungující vztahy mohou uvnitř zmírat a usychat. Nevím, zda to byl režisérův záměr, ale všechny tři hrdinky ztělesňovaly různé živly (oheň, voda, vítr), stejně tak barvou vlasů. Mnohé jejich názory na život a muže sdílím, dámské dýchánky obvykle o tomto jsou:-) Manžel Florence byl strašný nadutec a mašina hovořící ve frázích, naopak milý byl Mariin manžel. Herci mi nijak neučarovali, ale mělo to styl a eleganci pro Francii tak typickou. (13.08.2009)

Film, ve kterém se zdá chování žen jako skutečné chování žen a ne jen jako scénaristický kalkul... Chvíli se mi zdálo, že vykreslení mužů je slabší, ale nakonec ani to nijak nepokulhává. Chci se Líbit není feministický, jen bere ženy jako živé bytosti z masa a krve, plné pocitů, smutků a radostí na které mají neoddiskutovatelné právo. Věřím tomu, že moderní ženy jsou přesně takové, jako zde vykreslené, ať už je to pro ně dobře nebo špatně. Trochu mi to připomnělo Tajnosti Alice Nellis. Ty ale zdaleka nedosahují skutečnosti a naléhavosti tohoto dílka. (12.08.2009)