Réžia:
František FilipScenár:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(viac)Recenzie (76)
Strhující příběh plný sviní s excelujícím Munzarem - to snad prostě není možný, takovouhle postavu zahrát dobře, ale očividně ne problém pro Munzara. All-star obsazení vedlejších rolí ohromuje, v paměti utkví herci vinohradského divadla jako totální ztroskotanci, Haničinec je prostě klasik. Když si člověk připomene, co jsme tady měli za hereckou a tvůrčí elitu, chce se mu ze současnosti blít. ()
Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()
Kufalt co ukázkový případ romantického běsnění osudu vyloženého Leopardim to pochopil a prohlédl konečně pesimistický ráz svého života, v němž jakkoli se rozhodne, vždy to dopadne tragicky, totiž přesněji infeliciter. Vinou justičního omylu se dostane do vězení, po propuštění si zachovává bezúhonnost, trpělivě buduje důvěru a zakládá podnik, načež je podražen lidmi s krátkodobou perspektivou hospodského povyražení, kteří, sotva se schylovalo k možnosti poprvé poctivě vydělat hezké peníze dík zjednávané zakázce, vrazili psací stroje do zastavárny, čímž vyvolali souběh pohrom stále neúprosněji si na Kufaltovi vymiňujících nečestné jednání. Vysvobozením ze života takto postiženého je nakonec mnohem předvídatelnější žalářový řád. ()
"Já ani nevím, kdy lžu a kdy mluvím pravdu..." Tato dvoudílná inscenace zaujme plejádou skvělých herců (vedle naprosto famózního Luďka Munzara a osobité Ivy Janžurové určitě potěší i Rudolf Hrušínský, Petr Haničinec či Josef Vinklář), kteří zde rozehrávají vskutku různorodé lidské charaktery s často těžko předvídatelným chováním. Svět, ve kterém se tyto postavy pohybují, je plný přetvářky a klamu. Ač se Billy Kufalt snaží po propuštění z vězení sebevíc zařadit se do normálního života (a na konci prvního dílů má člověk pocit, že se mu to nemůže nepodařit), nakonec si musí přiznat, že "byl venku vlastně jen na dovolené" a že se zpátky do vězení i těšil, protože jen tady je "klid, mír a řád". ()
Pozoruhodný počin České televize té doby, prvotřídní obsazení (charakterizaci té herecké generace NinandeL vystihla), někdy pro herce jako protiúkol (Somr, Haničinec). Širokým záběrem a rytmem dílo trochu připomíná Fassbinderův Berlín, Alexanderplatz, který vznikl o rok dříve - a nemohu se ubránit dojmu, že tvůrci jím byli ovlivněni. Myslím tím, že k dobrému! ()
Reklama