Réžia:
František FilipScenár:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(viac)Recenzie (76)
Kufalt co ukázkový případ romantického běsnění osudu vyloženého Leopardim to pochopil a prohlédl konečně pesimistický ráz svého života, v němž jakkoli se rozhodne, vždy to dopadne tragicky, totiž přesněji infeliciter. Vinou justičního omylu se dostane do vězení, po propuštění si zachovává bezúhonnost, trpělivě buduje důvěru a zakládá podnik, načež je podražen lidmi s krátkodobou perspektivou hospodského povyražení, kteří, sotva se schylovalo k možnosti poprvé poctivě vydělat hezké peníze dík zjednávané zakázce, vrazili psací stroje do zastavárny, čímž vyvolali souběh pohrom stále neúprosněji si na Kufaltovi vymiňujících nečestné jednání. Vysvobozením ze života takto postiženého je nakonec mnohem předvídatelnější žalářový řád. ()
2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. ()
První díl je výtečný a skvěle rozjetý (Munzar, Somr, Hanicinec, Racek, Janzurova - vsichni skveli!!), druhý jakoby ta očekávání nedokázal zcela naplnit, celek přesto vysoce nadpůměrný. Jsem zvědavý, jestli ještě někdy připraví Česká televize televizní filmy jako tenhle: za pár šupů, ovšem s herci, kteří výborně hrají výborně napsaný příběh. ()
Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou. ()
Strhující příběh plný sviní s excelujícím Munzarem - to snad prostě není možný, takovouhle postavu zahrát dobře, ale očividně ne problém pro Munzara. All-star obsazení vedlejších rolí ohromuje, v paměti utkví herci vinohradského divadla jako totální ztroskotanci, Haničinec je prostě klasik. Když si člověk připomene, co jsme tady měli za hereckou a tvůrčí elitu, chce se mu ze současnosti blít. ()
Reklama