Milk

To jsem se zase jednou zaradovala (Emile Hirsch a James Franco v jednom filmu, mňam:-)), rozčílila (Anitu Bryant a její přívržence bych nakopala do, ehm, zadnice), rozvášnila (senátor Briggs by zasloužil to samé co Anita:-)), nadchla (zelenání mapy) a dojala (Harveyho proslovy o svobodě a naději a ten konec!) - takovou škálu emocí u mě dlouho žádný film nevyvolal, a proto dávám Milkovi s čistým svědomím nejvyšší hodnocení. (09.02.2009)

Známý americký režisér Gus Van Sant uchopil své zásadní téma, tedy problematiku homosexuálů (zajímavé, že tady emancipace pokulhává, lesbičky jdou vždy až v druhém sledu), a proměnil ji ve svůj jednoznačně nejsilněji působící film. Autentický životopisný příběh homosexuálního aktivisty a sanfranciského politika Harveyho Milka, který posunul významně americký civilizační vývoj svým důrazným lpěním na nezadatelných lidských právech týkajících se všech, tedy i menšin, je modelovým příkladem Van Santovy režijní práce - intuitivní skloubení hollywoodského biografického filmu (s použitím autentických dobových záběrů, skutečně dokonale vytvořenou mizanscénou, sklonem k mírnému patosu (řeka svíček, Milkovo tělo při střelbě...), okázalou adorací hlavních hrdinů...) a osobitého stylu i syrově zraňující otevřenosti raných Van Santových snímků a jejich výlučné poetiky - i tady je homosexualita ponejvíce prokletím, jelikož prudérní okolí ji za prokletí považuje, v duchu vynikajícího Mého soukromého Idaha je normalitou prostituce coby základní zdroj obživy a útěk do halucinogenních světů coby jedna z mála cest do vnitřního bezpečí. Harvey Milk je odzačátku psanec své sexuální orientace, který se ale se svou společenskou úlohou nehodlá smířit - cesta politické změny by mohla být návodová i pro dnešní svět a současnou dobu... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Times of Harvey Milk, Bobby (04.03.2009)

Velice stylový snímek Guse Van Santa, ve kterém září malý velký muž, Sean Penn, jako homosexuální politický kandidát, který chce upozornit na předsudky, problémy a s tím spojenou averzi či agresivitu k menšinám v USA 70. let. Film je pěkně natočený a zrežírovaný, takový polodokumentární styl, který ukazuje životní etapu Harveyho Milka - která skončí tragédií. Penn i James Franco hrají moc dobře a i když je ve filmu toho líbání osob stejného pohlaví až příliš, dá se to docela v pohodě vydržet. Van Santův osobitý snímek, podbarvený jako vždy kvalitní hudbou Dannyho Elfmana. Silný počin, který má však hlušší místa a jisté rezervy, hlavně co se děje týká. (12.11.2011)

Souhlas s kolegou Chlupisem. Nemám moc chutí po druhé projekci. Opravdu z celého filmu cítím dost onu Hollywoodskou prvoplánovanost. Vidím to tak, jeden ze scénáristů se zrovna díval na Lid vs. Larry flint a řekl si pojďme udělat film s podobnou tématikou předem prohraného boje a naroubujme to na problémy homosexuálů ve společnosti. Na to jak se kdysi těžko domáhali svých práv, na to jak je kdysi stavěli málem mimo zákon a to samozřejmě ve svobodné Americe. Sean Penn standardně výborný výkon. Trošku mě zaráží že tohle stačilo na Oscara, ale inu proč ne. Vždyť k tomuto byla jeho role přece napsána. Nebo ne? ....Navíc mu nezávidím ty milostné scény. (04.09.2009)

Že by snad kolektivní herecký výkon roku? Jistě to všem může připadat jako přehlídka karikatur (a dle ohlasů to taky tak mnoho lidí bere), ale málo kdo si uvědomí, že pro napsané postavy byly předlohou skutečné osobnosti, skuteční lidé a hlavně - skuteční gayové. Jestli byly takzvanými karikaturami i ve skutečnosti pak není chyba scénáristů. Mně stačilo, když jsem viděl perfektní civilní výkon Jamese Franca, ten přeci není ve filmu žádnou napodobeninou ani karikaturou gaye. Proto si myslím, že herci odvedli obrovský kus práce a ten "titul" kolektivní herecký výkon roku bych jim udělil. Samotné téma je kontroverzní až na půdu americké akademie a v políčku pro počet proměněných nominací určitě nezůstane současná nula. Když nad tím však přemýšlím, nevím za co bych toho Oskara udělil, Sean Penn je sice skvělý ale Frank Langella jej předčí ve všech ohledech, to samé se dá říci o Gus Van Santovi a i ostatních nominovaných, samotné klání bude zajímavé sledovat (já nad ceremoniálem ještě hůl nezlomil). Milk si zařazuji do poličky s názvem jednou a dost, film mě chytil za srdce, nenudil mě a dozvěděl jsem se zase něco nového, ale nevidím jediný důvod projekci opakovat. (31.01.2009)