Mlčanie Lorny

Dosť dlho som premýšľal nad dejom tohto filmu. Nie je prezentovaný nijak doslovne, ale je prehľadný. Obsah som si tu našťastie nečítal a nerobte to. Pomerne komplikovaný podvod sa ale u bratov D mení na psychologickú štúdiu jednej mladej ženy a cez ňu sa samozrejme dotýka aj problémov spoločenských. Dôraz je ale kladený na jednotlivcov a myslím, alebo som si istý, že je to iba dobre. Kamera tentokrát nie je roztekaná, nechodí za postavou, čo je v mojich očiach ďalšie výrazné plus. Záver je mierne zavádzajúci, ale ja som osobne za jeho otvorenosť vďačný. Vlastne ani nechcem vedieť, čo bude ďalej. (08.07.2016)

Dítě se mi líbilo hodně, Jérémie Renier je vážně skvělej (škoda, že tady nemá víc prostoru), ale tohle byla prostě nuda a ani tomu příběhu jsem nějak nedokázal dostatečně uvěřit, takže mi některé jednání hlavní postavy přišlo spíš nelogické (hlavně konec).. Dardennové mě tímto zkrátka nezaujali, přičemž jejich kvality jim rozhodně neupírám a budu se těšit na další zážitek. (21.03.2009)

Hodně zajímavý film, na Albánku je ale Lorna až moc vyjjímečná a schopná, i ta super francouzština není rozhodně obvyklá. Ale ten divný konec, nejradši bych si "dala" na závěr happy end, ale i realistické tragické zakončení by mi bylo milejší, než nejistota v chatrči (chvilková než dorazí policie se psy...) (02.04.2009)

Film, který kdyby měl ještě pár minut navíc, tak by mi to vůbec nevadilo, protože bych se o postavách chtěla dozvědět ještě mnohem více. Herecké kreace představitelů Lorny a Claudyho vyčerpaly na tak malém prostoru tolik různých charakterových poloh a tak intimně zahraných, že mohu jim a bratrům Dardenneovým opět jen než zatleskat za další filmový zážitek. (17.04.2011)

Skličující, ale ne beznadějný film; až nepříjemně skutečné drama, které se nesoustředí jen na sociální otázky - jakkoliv věrohodně je v něm svět přistěhovalců v "blahobytné Belgii" zachycen - ale především na lidské charaktery, na zápasy v duši. Sledujeme tichý přerod albánské imigrantky Lorny, pro niž se druhý člověk, feťák Claudy, jehož si vzala kvůli občanství, postupně stává z věci člověkem, ne prostředkem, ale cílem. Utkvělo mi v srdci nekolik krásných okamžiků: například nečekaná milostná scéna (byť trochu příliš dlouhá), kde je sex mnohem spíše projevem sebedarování než chtíče. Ocenění poroty v Cannes za scénář však moc nechápu. Film v poslední třetině příliš dějově zrychlí a zhoustne, takže divák ukolébaný pomalým rytmem vyprávění najednou lapá po dechu, přemýšlí, co se to vlastně na plátně stalo a příběh se mu mírně odcizí. Zkratkovitsot začne vadit. Navzdory tomuto nedostatku si minimalismu bratří Dardennů cením - podivuhodně pravdivě a bez kašírování totiž spájí sociální výpověď s duchovnem. Dával-li bych zlatou palmu, pak za režii. Jako jiné dardennovské filmy, ani Lorna nepotěší, nepobaví, neposkytne únik... kdo jí však bude ochoten věnovat pozornost, mnoho si odnese - přinejmenším jednu užitečnou jizvu navíc. Ale Bohu díky za takovéto chirurgické zákroky na duši, pomáhají člověka léčit z jedovatého opojení, do něhož se v multikinech - chrámech eskapismu - často tak ochotně vrhá. (23.02.2009)