Moje meno je Nikto

Podivné dědictví a Mé jméno je nikdo, oba filmy natočené krátce po sobě, v obou Terence Hill, oba o soumraku hrdinů Divokého Západu. Konec 19. století byl koncem kolonizace amerického Západu, železnice přivezla tisíce lidí, právo a organizovaný zločin. Osamělý pistolník už se neměl kam schovat, směrem na západ už ležel pouze Tichý oceán. Nová doba vyžaduje nové lidi a nejrychlejší pistolník Západu už cítí, že to není pro něj, chce se uklidit do Evropy, kde dožije svůj život. Mr. Nobody má však o jeho odchodu do důchodu jinou představu. Kombinace klasického westernu reprezentovaného Henry Fondou, a šimonomatoušovské mlátičky s Terencem Hillem, ukazuje na Leoneho schopnost jít s dobou, a taky na jeho nadhled a smysl pro humor. Morriconeho hudba opět na jedničku. 85% (22.02.2015)

Staré dobré filmy mě pořád dokážou překvapovat. Dokonce i v případě mých oblíbených herců. Tady se naprosto nádherným způsobem předvedl Terence Hill, můj oblíbenec s dvojky z Budem. A to ve filmu, který jsem za celých svých 24 let života ještě neviděl. Stydím se, ale zároveň musím říct, že jsem si ten moment užil nejlépe, jak jenom to šlo. Mé jméno je Nikdo je nádherný western s typickými dobráckými a tím pádem i komediálními kořeny. Terence Hill hraje neuvěřitelného dobráka. Henry Fonda zase chlápka, který do westernu vysloveně patří. Tady je ale Terence Hill a celé to nabírá neuvěřitelně krásnou atmosféru, která začíná a končí nejenom na dialozích, ale hlavně, a to především, na nekonečně dlouhých a překrásných pohledech očí mezi Terencem a Henrym. Tak krásné emoce dokáží ve filmu ztvárnit jenom dokonalí umělci. Dnes už se to nenosí, ale dříve bych jim za tyhle zážitky nosil zlaté banány na stříbrném podnose. Krásný zážitek a věřím, že bude krásný i pokaždé, kdy se na něj znovu podívám. Scéna, kde Terence přišel do hospody zedřenej jak kůň, dal si pivo, pak asi dva litry whisky a nakonec ještě byl schopnej zbalit jednu bábu za pultem, prostě nemá chybu. Takhle bych se po dvou litrech tý nejtvrdší whisky chtěl cejtit i já. No, Terence je prostě frajer. (17.11.2013)

Spageti western měl dvě etapy – klasický špageťák symbolizovaný zejména filmy Sergia Leoneho a pozdější westernové taškařice symbolizované jmény Spencer – Hill. Tento film stojí přesně na rozmezí, staré dobré špageťáky tu zastupuje Henry Fonda, komedie Terence Hill. A tak tu máme vedle sebe typicky leoneovskou pomalou napínavou scénu, kdy se Jack Bouregard chce nechat oholit, a typické spencerovsko-hillovské fackovačky. Vše kupodivu ve vzácné symbióze. Musím říci, že i po šestém zhlédnutí se mi tento nostalgický western, kdy se v osobě Jacka Bouregarda loučíme se starým Západem i celým žánrem klasického špageti westernu, zdá velice podařený. A hudba Ennia Moriconeho, to je ta pověstná třešnička na dortu. (11.09.2006)

Western, který se sice hezky sleduje, ale po jeho skončení máte pocit, že byste jeho ignorováním o nic podstatného nepřišli. Terence Hill ze sebe po většinu času dělá šaška a Henry Fonda je poněkud vyčpělejší, než by si jeho role žádala. Vliv Leoneho je zde patrný v každém druhém záběru, jakémukoli jeho filmu se to ale rovnat nemůže, nicméně Morriconeho hudba je jako vždy parádní a leckdy připomene Tenkrát na Západě (jeden motiv se hodně podobá skladbě A Man With A Harmonica). A předělávka Jízdy Valkýr je vysloveně lahůdková. P.S. Ty odkazy na Peckinpaha měly být pouze humorným rýpnutím, nebo se jednalo o poctu? (29.01.2010)

Takto s odstupom času už skôr z úcty k dvojici ústredných protagonistov vyššie hodnotenie, inak by to bolo asi za 2*. Na druhej strane pred povedzme 15 rokmi by som zrejme filmu dal minimálne 4, ak nie aj plný počet hviezd. Skrátka človeku sa aj filmové chúťky časom menia.V každom prípade už tradične skvelá hudba v už legendárnom spaghetti westerne. (22.06.2020)