O' Horten

Nor Bent Hamer s O'Hortenem je pro mě dnes premiérou a bude patřit mezi ty s příchutí pelyňku i když je tam pár úsměvných momentů. Mimo zajímavost, že tam byla na dvě sekundy skutečná slavná norská skokanka na lyžích Anette Sagen, je i to, že to byla snad jediná osoba v celém filmu, které bylo pod padesát let. Když jsem viděla mašinfíru Oddeho na rozlučce do důchodu, tak mně bylo hned jasné, že to pro něj nebude žádná výhra, čemuž korespondovaly i následné situace, v kterých se postupně ocitnul. Jak v prodejně cigaret, dýmek a sirek, tak při návštěvě své matky, až po setkání se Sissinerem. Jeho zastávka na točně, kdy se dívá do všech rotund na stojící vagony, byla snad nejsmutnější. Je to zvláštní snímek, který na mě dýchnul velkou dávkou smutku, pookřání a malou špetičkou naděje. Tentokrát díky za ten puntík na konci. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Poetický příběh o tom, že i když vám ujede váš poslední vlak, neznamená to, že si ještě nemůžete skočit do vzrušujícího neznáma. Hamerův styl je neopakovatelný, plný statických vizuálních anekdot, absurdně vykořeněných výjevů a ryzího severského mlčení, které říká víc než mnohé romány. O'Horten má duši hravého básníka, je to film o smutku, osamělosti a naději, která se rodí z banalit. Sledovat postavu "rezervovaného" mašinfýry, který se v průběhu několika dní promění v potměšile veselou nádobu optimismu a naděje, je požitek nad požitky. Snad za to může moje láska k severu a severskému humoru "nicneříkání a máloříkání", ale dech jsem měl stejně zatajený a knedlík v krku stejně velký jako v případě "Povídek z kuchyně". Skromně moudrý film. (14.12.2010)

„Asi není třeba říkat, že už nepřijímám žádné další objednávky na jídlo.“ Strojvedoucí Odd Horten si žije svůj nevzrušivý život zahrnující kouření dýmky, stálou trasu jízdy a pravidelné přespávání ve stejném hotelu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na jeho poklidném životním stylu něco změnit i po jeho odchodu do důchodu, kam se právě chystá…Hlavní postava baví. Dějí se jí zdánlivě běžné, a přesto trochu zvláštní věci. Jako třeba když nedobrovolně hlídá naprosto cizí dítě, prochází letištní kontrolou, přestože nikam neletí, nebo se stane spolujezdcem podivína, který řídí poslepu. Film má stejně jako hlavní hrdina své pomalé, někdy až hypnotické tempo. Chvílemi je úsměvný, místy zas posmutnělý, převládá ale jistá smířlivost. A jak se hlavní hrdina vyrovnává se stářím a důchodem, přichází najednou závěr. Ten vše otočí, a to včetně svého vyznění, což mně osobně příliš nesedlo, přišlo mi to trochu na sílu. Celkově tento milý, malý komorní snímek asi nikoho neohromí, ale díky své zvláštní atmosféře mi vychází ještě na slabší 4*. (15.09.2023)

Nenormálne namakaný film! Pre mňa, teda. Ja si lámem hlavu nad triviálnymi hlúposťami, robím si zo života peklo, ked všetko môžem elegantne, so stoickým kľudom, odšéfovať a ani brvou nemihnúť ! Proste, potrebujem, aby mi niekto poriadne prijebal, nech sa mi v tej sprostučkej palici rozsvieti! A tá muzička, tá muzička! Luxusne tam zapadla. (29.01.2011)

Zeleznicarska poetika a jemny humor ve filmu s vaznym zivotnim tematem (odchod do duchodu). Zase jsem si jednou pripomnela, ze mam slabost pro severske filmy a ze bych se jim mela v budoucnu vic venovat. Tenhle film prekvapive konci ***pozor spoiler*** na Skandinavce hodne netradicnim (ale jinak klasickym provarenym) happyendem. A ta hudba! Pry “Kaada.no”, tak se jim hned jdu mrknout na zoubek. Tenhle soundtrack musim mit!!! (09.02.2009)