Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
Sakra tenhle chlap je fakt úžasnej...přišel, popíjel víno, vykouřil několik cigaret, použil všechna slova z mý slovní zásoby, všechna možná témata a všechno to pojal svym typickym, cynickym a zábavnym způsobem, vody se ani nedotkl, pak po právu sklidil ohromnej potlesk a odešel. Paráda! Tohle mi prodloužilo život o několik měsíců:) ()
Moran skáče od tématu k tématu a Vám to ani nepřípadá nepřirozené, neboť Dylan to ze sebe chrlí tak rychle, že je zkrátka nemožné přemýšlet nad strukturou jeho projevu. Jediné, co jste schopní zachytit je spousta výborného bezbariérového humoru. Bohužel některá témata jsou slabší a Monster není dokonalou zábavou, ovšem i přes těchto několik zaškobrtnutí se jedná o výbornou zábavu. ()
Moran je opravdu monstrum. Své názory prezentuje tak, že sami pochybujete, jak moc vážně je myslí, ale to je přece vedlejší. Umí je perfektně prodat, zesměšnit cokoliv, aniž by byl na hranici trapnosti (ano i to se šmouly mě pobavilo) a hlavně jeho stylizace divákovi napovídá, že jeho stand-up je vlastně parodie na všechny řečníky, co od půlitru řeší světové problémy. ()
One man show, v níž neúčinkuje Dylan Morran, ale Bernard Black. Velmi dlouhé, nudné, jen místy vtipné. A nemyslím si, že vyznávám stejný úhel pohledu jako onen "one man" v této show. U mnoha témat jsem jen kroutil hlavou a říkal si: "Ten chlap je úplně mimo." Jasně, lidem se dnes líbí drzí tlučhubové, jimž není nic svaté. Ale já jsem jiný. Mně něco svaté je. A když vím, že ten rozcuchaný kecálek je úplně mimo a jeho tzv. humor je urážlivý až na půdu, něco se ve mně sekne a já odmítám dál poslouchat jeho 85 minutový výplach mozku. Kdo se tomu "žvástání" směje? Lidi s hodnotami na stejné úrovni? Proč se musíme smát někomu/nečemu, co zakládá svoji popularitu na plivancích a cynismu? Přijde vám cynik vtipný? Diktovaná sranda není nic pro mě. ()
Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!" ()
Reklama