Dylan Moran: Monster

Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!" (02.10.2013)

Přes vláčný začátek se to perfektně rozjelo, hlavně v druhé polovině. Dylan má výbornou anabázi o všem, hlavně o náboženství, pak o genitáliích a především o ženách. Vynikající poznatky, přesně vyřčené, brutálně vtipné. Opět spousta životních pravd a lidé v hledišti se můžou smíchy počůrat. A já ostatně také. Originální monolog s cigárkama. P.S.: Poznatek o tom, kdo je větší romantik a co si žena myslí o nových botech, sedí přesně jako prdel na hrnec. (24.01.2010)

Nejlepší vystoupení co jsem kdy viděl! Cynické, zvrhlé a absurdní. Moran vypadá jak po prochlastané noci někde v irském pajzlu a s touto "příchutí" vede hodinu a půl dlouhý monolog u kterého jsem se celou dobu řezal smíchy. Moranův humor ale není pro všechny dostatečně stravitelný, ovšem kdo si ho zamiluje jako já bude se skvěle bavit. 95% (11.06.2011)

Člověk až žasne jak se někteří jedinci dokáží vydělávat na živobytí. Někomu dokonce stačí jen nevymáchaná pusa a odvaha postavit se před publikum v divadle, vypít u toho několik sklenek vína a vykouřit pár cigaret. Na rovinu přiznávám, že mám rád snad všechny druhy humoru a ten anglický patří k mým nejoblíbenějším. A také přiznávám, že Dylana obdivuji, obdivuju tu jeho schopnost si takhle dopředu připravit monolog dlouhý půl druhé hodiny, obdivuji tu schopnost dokonalého projevu toho monologu, obdivuji jeho smysl pro humor, obdivuju ten jeho přehled a schopnost mluvit skoro o všem. Ze začátku jsem teda moc nechápal, čemu se to publikum směje, až jsem měl chvílemi nutkání vystoupení vypnout jenže u Moranových stand upů je ta výhoda, že když se vám dané téma nelíbí, tak záhy přijde jiné, on totiž snad každých deset minut téma mluví o něčem úplně jiném. Každé téma je naplněná jeho osobním názorem na věc, chvílemi na mě jeho výstup působil jako kázání. No a díky tomu jsem se i já za nějakou chvíli naladil na tu správnou vlnu a zbytek výstupu jsem si užíval. Asi nejlepší mě jako zarputilému odpůrci rapu přišla ta část, kdy Moran narážel na dnešní hudbu. Mě se to líbilo, asi by mi nevadilo si ho poslechnout naživo. (20.04.2013)

U stand-upů musí být člověk nejen vtipný, ale také divákovi sympatický. To u mě pan Moran splňuje na 110%. Jeho image irského omezeného hulváta se hodně podobá stylu Bernarda z legendárních BBooks až na to, že ubylo absurdností a přídalo se na chytrosti. Moran se svým vlastním nekonvenčním stylem trefuje do obvyklých témat, popíjí vínko, a občas si zapálí cigaretu. Pusobí dojmem přiopilého, rozcucháného váguse, ale Irové ho stejně jako já žerou a on si to zaslouží, protože v tomto oboru je to bůh. "You know, I would, for instance felate a smurf before I pick death." (04.08.2009)