Rapotínská tragédie

První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost. (15.03.2020)

Film působí i po letech jako zjevení a dokládá, že NOVÁ VLNA ještě v normalizačním roku 1970 úplně neopadla. Menšíkův výkon je fantastický a Brodský ho dotahuje, i ostatní jsou velmi dobří, úplně přirození "vesničané". A to řešení nevěry a existenciální problém postavy Menšíka (oceněním milostného výkonu se pokládá za úžasnou osobnost a neví si s tím rady) je zcela originální. (08.09.2018)

Už přes čtvrt století je Vladimír Menšík po smrti, jeho kult (především na jižní Moravě) však nijak nepomíjí - nedávno hrála Menšíkova jedenáctka proti Adamovu v rámci oslav povýšení na město, Menšíkova rozhledna stojí v obci Hlína u Ivančic atp. Já si Menšíka vážím ne jako baviče (baviči mě obecně nebaví), ale jako charakterového herce (herce charakterů vlastnímu charakteru blízkých?). Domníval jsem se, že svoji roli ve filmu "Jako kniže Rohan" sotva překoná; myslím, že k tomu měl blízko. Rovněž scénář Jana Jílka mě oslovil. Situace, která v první části spadá do rámce protikladných nevěreckých řešení: "To je hrozná tragédie!" / "Vždyť v podstatě o nic nejde", nabývá po předsedově sebevraždě nový rozměr... Vesnice se po zrušení JZD a Státních statků drasticky změnila, přestala se chovat užitková zvířata, zahrady mají estetický charakter (nebo jsou smetištěm), lidé se potkávají jen zřídka - avšak vlastnosti zviditelněné v "menšíkovských" vesnicích bobtnají a pokud přijde vhodný stimul, dramaticky se probouzejí. Jak říkal Sherlock Holmes (parafráze): "Ano Watsone, jedeme na venkov. Tam se v každé chlalupě skrývá zločin nebo alespoň špatné svědomí." (22.07.2014)

To je tak, když se na malé vesnici všichni znají a všichni si vidí skoro až do talíře. Menšík s Brodským byli Páni herci a pořád jsou. Brodského jsem si jako předsedu JZD nějak neuměla představit. Všichni by s ním zametli. Miriam Kantorková v jédné scéně vypadala jako sicilská vdova, ale perfektně jí to slušelo. Menšíkova postava byla pěkný kanec, kolem kterého se všechno točí a všechnu pozornost strhává na sebe. Karolina Slunéčková neměla chybu. Vůbec v tom Rapotíně byly samé svérázné postavy. (22.02.2012)

Co to ku*va je za zjevení? Menšík permanentně nadrženej (jestli je to vulgární, tak se omlouvám, ale já teď zrovna nevím, jak se to řekne jinak), Brodský úplně neschopnej uspokojit svoji ženu učitelku (nomen omen!) Kantorkovou, takže ta žere radši v posteli kremrole a v pauze u řezání dříví sesmilní s Menšíkem... No a pak se chlapi poperou (sice ne nožem a sekerou), ale přestane to bejt prdel... Nebo...? Neuvěřitelně zajímavý snímek. A k těm milostným scénám - já si myslím, že na tu dobu se všichni zúčastnění v rámci expresivního zobrazení aktu samotného, vydováděli až až :-) (07.02.2016)