Božský

O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! (15.07.2008)

dosť zvláštny biopic, i keď podľa mňa nepravý biopic, lebo sleduje naozaj veľmi krátke (i keď veľmi dôležité) obdobie zo života hlavného hrdinu a skrze neho sa skôr dozvedáme o situácii v krajine a o stave Talianska v danom období. veľa politiky a hustá sieť mien, intríg a vzťahov nech človeka neodradí, to by prišiel o skvostný výkon Toniho Servilla a veľmi esteticky prepracovanú (miestami obohatenú o nadhľad a odstup poskytujúcu iróniu ) formu plnú dravého a na podobný snímok netradične voleného soundtracku a vybrúsených kompozícií. niekedy (mne osobne - ignorantovi neznalému politiky a kontextu) forma prevážila nad obsahom, aby to ale vzápätí hlavný hrdina vzal do svojich rúk. (26.09.2010)

Božské! Italská politika a devadesátky nikdy nebyly tak sexy, jak je ukázal Sorrentino. Z vrásčitých sucharů udělal rocknrollové hvězdy a z politiky tepající thriller. Politické drama už dlouho nemělo takový náboj. Sorrentino tento skomírající žánr oživil s razancí elektrických šoků, což se však ve výsledku může zdát jako velice dvojsečné. Umělecká licence, a jinak to snad ani nejde, celý případ zjednodušuje a na kontroverzního Andreottiho se dívá velice zúženou optikou. A vzhledem k tomu, že film se zabývá takřka současností, je tento přístup o to víc na pováženou. Avšak tvůrci se toho zhostili s elegancí Armaniho šatníku a tak se jim dá leccos odpustit (o to víc, když vše nasvědčuje tomu, že Andreotti skutečně vinný je). To nic nemění na faktu, že podobný film si v tuzemském prostředí jen ztěží dokážu představit. Takový thriller o opoziční smlouvě by přivedl do varu kdejakého politika či novináře. Kdo ho zaplatil? Komu to prospěje? Kdo za tím stojí? Jakou kauzu má tento snímek zakrýt? Proto smekám před odvahou tvůrců, kteří necouvli před celospolečenským ohlasem a kontroverzí, která byla jednoduše nevyhnutelná. Ostatně natáčet „skutečný“ příběh muže, jenž nechal jim podobné chladnokrevně zavraždit, není věru žádná legrace. V neposlední řadě bych rád podotknul, že film není určen jenom italskému publiku, ba naopak jeho téma viny (místy připomíná francouzského Proroka) je univerzální a nadčasové, přičemž vůbec nevadí, že si z filmu zapamtujete dvě tři jména, protože na těch opravdu nezáleží. Příběh je vcelku snadno čitelný a pokud jsme až příliš zpohodlněli jasně nalinkovanými filmy, tak je to spíše vina publika nikoliv filmu. V závěru se nakonec nabízí pouze jediná otázka, a to, co k čertu Itálie dělá v Evropské unii a G8? (01.04.2010)

FIlm je to vo svojej podstate famozny, ale bohuzial forma zvitazila nad obsahom. Strasne som sa stracala, bolo to mozno tym jazykom, ktory mi nie uplne pomahal pochopit vsetky veci a mozno to bolo aj neznalostou celej problematiky. Tazko povedat, mozno na druhe vzhliadnutie to bude uz prehladnejsie, ale kazdopadne hudobny doprovod, atmosfera a hlavne zaciatok, tak to bol masterpiece. EDIT: Druha projekcia za mnou, film je uz ovela prehladnejsi, fakty nastudovane, vsetko zretelnejsie, ale zostavam na styroch hlavne preto, ze nie kazdy divak film uvidi dvakrat, a pokial je film nejasny po prvom vzhliadnuti, niekde je chyba. To vsak celemu snimku neubera na doveryhodnosti, autenticnosti a kvalite. (29.01.2010)

Božsky sofistikované. I keď si uvedomme takúto vec. Počas prvého skúmania vtedajších súvislostí (vnútroštátne machinácie, kariérizmus politikov, nepriestrelný mafiánsky vplyv, etc.) by si neznalec italského papalášského dvora rokov deväťdesiatich (to jest aj ja) mal pripraviť pero a papier. Mená informátorov, politikov, rôznych záujmových osôb sa sypú ako z roztrhnutého vreca, preto (keďže som ten peračník nechal doma) si bez prestojov rozšírim obzory ohľadom Andreottiho gavalierov a valím na projekčné kolo č. 2. Risknem to bez akýchkoľvek zvažovaní, pretože popri obrúsenej (kurva silnej) divadelnej mimike Servilla, s novým naratívnym modelom a režijne potentným mixom (od ničivo znepokojujúceho podmazu v predstavovačkách až po hromadné kamerové orgie) štyridsaťročného Neapolčana (Paolo Sorrentino) si viem domyslieť aký to len na mňa čaká: "colpo da maestro!"______Update=> Prvé sedenie ma zomlelo ako mlynček na mäso, síce som žasol nad unikátnym technickým prevedením, ale do plnohodnotného prežitku chýbalo kus informovanosti a asi aj vnímavosti. Po druhom pozretí vo mne kolujú už len samé superlatívy. Vedomosti rozšírené, pozornosť upretá a zo skúsenej šachovej partie o vplyvnosť som až netušene vzrušený, šťastný z dôslednej roboty. Nebudem to rozpitvávať, takto nejak si predstavujem film, ktorý sa zo začiatku zdá (alebo je) neprístupný, arogantný, náročný a pritom si to môže dovoliť, lebo tieto aspekty neskôr zúročuje k tomu aby (samozrejme pri zvýšenej percepcií) diváka absolútne odrovnal svojou sprostredkovateľskou nezaujatosťou, postmodernou invečnosťou, skrátka celoplošnou perfektnosťou. Klobúk dole. (15.04.2010)