Réžia:
Wim WendersScenár:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrajú:
Campino, Dennis Hopper, Giovanna Mezzogiorno, Jana Pallaske, Milla Jovovich, Sebastian Blomberg, Lou Reed, Melika Foroutan, Udo Samel, Anna Orso (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Svetoznámy a úspešný fotograf Finn dáva ostentatívne na obdiv svoj prominentný a hektický spôsob života. Veľmi málo spí, mobilný telefón mu neustále vyzváňa a v slúchadlách ustavične znie rocková hudba. Jedného dňa sa mu život náhle vymkne spod kontroly. Finn sa rozhodne ubrať z vražedného tempa a nechať veci plynúť. Jeho cesta vedie z Düsseldorfu do Palerma. Tam zistí, že ho kvôli pomste prenasleduje tajomný strelec. V tom okamihu sa pre neho začína nový život. A veľká láska. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (47)
Smysl života Wima Wenderse. Pan Režisér v první půli filmu inscenuje příběh světoznámého fotografa, a tak logicky nabízí divákovi především vizuální orgie a naprosto úžasnou kameru Franze Lustiga, reflexí vyprázdněnosti života světotoznámé celebrity svým vyzněním a náladou asi nejvíce připomíná podobně laděný snímek Sofie Coppoly Odnikud někam, příjezdem do Palerma se ale film dramaticky láme do uměle romantické polohy a ódy na velké umění, které je zcela zjevně metou tvorby jak hlavního hrdiny, tak především samého Wima Wenderse, ta úporná snaha obou ale hraničí tak trochu s křečí... Wenders si jako etablovaný tvůrce může dovolit mnohé (třeba zhmotnit zpěváka Lou Reeda v jedné z Finnových vizí), stejně jako jeho hlavní hrdina má ale zřetelnou krizi inspiračních zdrojů. Přesto jeho úžasný cit pro vizuální stránku filmového díla, stejně jako urbanistické cítění a explicitní náklonost pro prostor velkoměsta (viz některé jeho předešlé snímky) dělá z Přestřelky v Palermu silně nadprůměrný film, možná sice ne námětem, ale rozhodně svým zpracováním... ()
Formálně je „Palermo Shooting“ velmi povedené (nechápu český překlad názvu „Přestřelka v Palermu“ – přestřelku si představuji jinak, slovo „shoot“ znamená jednak „střílet“ a jednak „udělat snímek“) – výborná kamera, zvuk (nediegetická hudba přechází na diegetickou), i to ztvárnění duševního rozpoložení hlavního hrdiny skrze změny poměru jeho fyzického těla k interiéru hotelového pokoje by mi nevadilo. Film ovšem zbytečně rozřeďuje jeho přílišné vysvětlování, doslovnost a banalizace zajímavě vytvořeného příběhu a atmosféry, když se hrdinovy existenciální úzkosti začnou v druhé půly filmu přelévat v banální a jaksi „wendersovsky neuchopitelné“ filosofické úvahy na téma smrti, které už bohužel mnohem lépe a méně banálně vyjádřili jiní (Wendersem vzpomínaní). Wenders by chtěl ve svých filmech vyjádřit tak mnoho ... Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby film zůstal u rozehráté hríčky snového proplétání pravděpodobnostních linií příběhu, spuštěné „osudovou fotografií“. Ovšem už jenom kvůli té formě je „Palermo Shooting“ film, který stojí za to vidět. (Věnováno M. Antonioniovi a I. Bergmanovi.) ()
Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) ()
filmy wima wendersa majú podivnú atmosféru, no Palermo Shooting svojou podivnosťou čnie aj nad svojich súkmeňovcov, no vyzerá to veľmi dobre a aj keď to možno celé nevstrebete naraz a úplne, tak rozhodne - ak budete pozorní, bdelí a vnímaví, sa spolu s hlavným hrdinom dopracujete k poznaniu právd o smrti a o tom, ako ju vnímame, ako sa vníma sama a ako ju vníma wenders. pre tých "formalistickejšie" založených sa servírujú pekné obrazy sprevádzané výnimočným soundtrackom. ()
Ano, uznávám, Wenders je můj oblíbenec. Neznamená to však, že jsem k němu nekritický (viz stěží tři hvězdičky za Falešný pohyb). Jen mám prostě rád tyhle dost často filosofující, vláčné a téměř bezsyžetové filmy. Všechny typické atributy režisérovi poetiky jsou opět přítomny a navíc v plné polní. Nádherná kamera F. Lustiga, skvěle komponované obrazy, promyšlená mizanscéna, přiléhavá a působivá hudba, spousta zajímavých a hutných myšlenek, teorií a tezí, které vás obestoupí. Tak v čem je pro běžného diváka zakopaný pes tohoto filmu? No, právě v té všudypřítomné filosofii, symbolech, tématech a nedějovosti snímku. Záleží však s jakým očekáváním se na Palermo Shooting vrhnete. (Vraždil bych překladatele, který film opatřil českým názvem Přestřelka v Palermu... shooting totiž neznamení jen střílet, že...) Kdo očekává filmovou esej o konci našeho života, času, který je s ním svázán a účelnosti jeho využití tady na zemi, pak musí odcházet po shlédnutí tohoto po všech stránkách působivého filmu nadšený. Kdo očekává něco (cokoliv) jiného, bude zklamán. Je to jeden z nejlepších pozdních Wendersů a jako každý takový navozuje spoustu otázek, kterými se můžete zabývat třeba při odchodu z kina nebo ve chvílích, kdy se vám promítne váš život před očima. To už je ale většinou pozdě... Zajímavé komenty: k212, Jordan a Terva ()
Reklama