Gomora

Kvůli konkrétním údajům o aktivitách mafiánských špiček od roku 2006 musí žít hrdinas pod policejní ochranou. Gomora svého režiséra nejspíš dostane jen do palby fotografů. Garrone totiž natočil především velmi dobrý snímek, což mu právem vyneslo Velkou cenu v Cannes i Evropské filmové ceny. Před výpovědí o konkrétní činnosti ale dává přednost vyprávění o obecnějších mechanismech fungování mafie. Gomora postrádá klasicky pojatý příběh i hlavního hrdinu: sledujeme paralelně několik protagonistů, kteří se vlastně nikdy nepotkají. Film se tak vyhraňuje i proti módním "uměleckým" mozaikám typu Babelu a zvýrazňuje bezmoc a osamělost postav uvězněných uvnitř izolovaných osudů. (13.06.2020)

Autenticky mrazivé a dokumentaristicky hodnotné dielko odvážnych tvorcov. Úmyselný chlad filmu a odstup od postáv je adekvátny prívetivosti sveta, v ktorom sa odohráva. Nie je jeho handicapom. Tým je zbytočne prepálená minutáž. Vybrať len to najpodstatnejšie, skrátiť na 100 minút a mohla to byť pecka! (08.03.2009)

Velmi kontroverzní film hned z několika aspektů - od kontroverze tematické, která ovšem sama o sobě hraničí s občanskou statečností a je patrně nejcennější devizou snímku, po kontroverzní vyznění zvolené formy, jejíž pseudodokumentární charakter v kombinaci s relativně značnou stopáží a výrazným poměrem popisných pasáží jsou velmi náročné na divákovu pozornost. Italský režisér Matteo Garrone natočil filmovou adaptaci známé stejnojmenné knihy italského novináře Roberto Saviana, který je v mých očích hrdinou a měl by dostat přinejmenším nejvyšší státní vyznamenání Italské republiky, neřku-li Evropské unie (má-li nějaké), neboť jeho autentické svědectví o praktikách neapolské mafie (aby popsal tyto pletichy očitě, sám se nechal zaměstnat jako námezdní síla v textilní manufaktuře vedené Číňany, pracoval jako stavební dělník i jako číšník v restauraci provozované Gomorrou atd.) morálně drásá a poukazuje na slabé stránky demokracie, které instituce jako mafie adaptivně využije ve svůj prospěch, nemluvě o tom, že Saviano může za své svědectví kdykoliv zaplatit životem. Film, který konečně bourá mýty o atraktivním životě mafiána a který ukazuje skutečnost takovou, jaká je - nudnou, hnusnou a šedivou. Žádná naděje, no future... Faktické svědectví o zobrazovaném řadím vysoko nad uměleckou úroveň snímku... (22.03.2011)

Na tenhle film jsem měl políčeno už kdysi dávno v nějakém artkinu, pak na něj nějak zapomněl a teprve teď se mi dostal do rukou. A nadchnul mě skoro stejně, jako kdysi brazilský Cidade de Deus. Skvěle mi sedl jeho dokumentární styl umocňující jeho syrovost a realističnost a při jeho sledování mi neustále na mysl tanula památná Hopperova slova, že "všichni Siciliáni jsou negři". Protože i když jsou tihle Napolitánci Evropani a křesťani, mentalitou patří zjevně spíš do Afriky nebo na Blízký Východ. Orientální (rozuměj neevropskou) atmosféru umocňují i bezútěšné exteriéry města i krajiny, kterým vévodí fascinující panelákový komplex připomínající jakési betonové pueblo nebo jihoamerické favely. Už jen narodit se a vyrůstat v takovém prostředí musí člověku zákonitě předurčit jeho životní cestu. A zajímavé bylo pro mě i setkání s neapolským dialektem, který mi svou zvukomalbou spíš než italštinu celou dobu evokoval brazilskou portugalštinu. Zapamatováníhodných scén je ve filmu spousta, rád bych tu ale vypíchnul aspoň rituál přijímání mladíků (nebo spíš kluků) ke camoře střelbou do neprůstřelných vest. A dodnes jsem taky netušil, že pro mafii je lukrativní byznys třeba i krejčovství. Existenciálně silný zážitek. (24.04.2020)

Co všechno se skrývá pod slovem camorra? Vraždy, vytváření tajných skládek či kopírování módních šatů, ale především lidé, kteří se chovají jako zvěř, fascinace zbraněmi, neustálá potřeba dalších peněz. Dnešní "gangsteři" mají zkrátka daleko k uhlazenosti Dona Corleoneho... Režie je na vysoké úrovni, scénář si trochu zbytečně libuje v tom, že diváka nechává mírně tápat, než ukáže, co se vlastně děje, ale to není výtka. (21.01.2012)