Mám se dobře, neboj
Je vais bien, ne t'en fais pas
Don't Worry, I'm Fine
Réžia:
Philippe LioretKamera:
Sascha WernikHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Mélanie Laurent, Kad Merad, Isabelle Renauld, Julien Boisselier, Thibault de Montalembert, Aïssa Maïga, Stéphanie Pasterkamp, Christophe Rossignon (viac)Obsahy(2)
Doposud si devatenáctiletá Lili užívala společně s novými přáteli Leou a Thomasem prázdniny v Barceloně. Po návratu domů ale dívku čeká studená sprcha. Rodiče jí sdělí, že po velmi vyostřené a násilné hádce s jejich patriarchálním otcem opustil Lilin bratr - dvojče Loic domov a odešel neznámo kam. Od té doby nezvedá telefon a nedává o sobě vědět. Tato zpráva dívku, jež je na svého sourozence značně fixovaná, absolutně zdrtí. A stres a emocionální šok, znásobený setrvávající napjatou atmosférou doma, si brzy začne vybírat svou daň. Lili přestane přijímat potravu, nemůže ani spát a po několika dnech ve škole zkolabuje během přednášky a probudí se až na psychiatrii. K životu ji pak přivede až pohlednice od jejího bratra, první z mnoha. A jak přicházejí další a další psaní, tím více v dívce sílí touha po vzpouře a velkých životních změnách. Hlavní roli v pozoruhodném, dvěma Cesary ověnčeném dramatu ztvárnila vynikajícím způsobem půvabná Mélanie Laurentová, která se nyní představí i v novém snímku Quentina Tarantina Hanební pancharti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
Jak to je... však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli... strašlivou poznati jistotu!... tak nějak praví náš romantický sběratel lidových mouder a já se v tomto případě k jeho tvrzení nemohu přidat... respektive tato forma ochrany blízkých zdá se mi poněkud nešťastná a stejně tak i uchopená... pointa překvapivá, leč značně nedůvěryhodná a než dýchavičně doběhla, byla mně krom trochy té zvědavosti společníkem hlavně nuda. ()
Tak mne bohužial pripadal film ako tuctová dráma, kde sa rieši jeden problém, ktorý sa nakoniec vyrieši. Postavy sa stretávajú, rozprávajú, poplačú si, pomilujú sa, rozchádzajú, idú na párty, atď. Tak vyzerá samozrejme množstvo takýchto typov filmov, lenže Neboj sa, som v poriadku mi pripadal viac ako televízny než festivalový film, alebo film, určený pre kinodistribúciu. Nad hladinou slabšieho priemeru to drží hlavne netradične krásna Melanie Laurent so svojimi smutnými psími očami, ktorej uveríte úplne všetko (snáď len ten vek nie) a Boisselier v úlohe jej starostlivého otca. Poteší rozuzlenie, ktoré možno niekoho prekvapí viac, niekoho menej, ale je podané veľmi decentným spôsobom a hlavne bez slov. Tých bolo dovtedy dosť. ()
Dramatický příběh o mladé slečně, která se vrátí z dovolené a zjistí, že její bratr utekl z domova. Psychicky se zhroutí. Pak ale přijde dopis a ona svého bratra začne hledat. U tohohle filmu člověk pochopí, co je člověk schopen udělat pro druhého a jak se vyrovnat s opravdu těžkou ránou osudu díky pomoci ostatních. Tušil jsem sice už v půlce, jak se věci mají, ale konec mne přesto dostal. Bravurně zahráno pod taktovkou režiséra Lioreta. Sladěno dojemnou hudbou, tklivým scénářem a výborným hereckým obsazením. Opravdu silný zážitek pro nejednoho diváka. 75% ()
Velice povedené drama, udržující napětí a tajemství až do posledních chvil. Od pěti hvězdiček mě odradila jen podle mého vkusu přece jen trochu protahovaná střední část, kde se motivy již předtím zřejmé jen opakují a v ději ani myšlenkově s ničím novým nepřicházejí. Ale jinak ukázka zvládnutého řemesla, za jehož pomoci je vcelku jednoduchoučký příběh vyprávěn tak zajímavě, že nutno uznat: jedná se o Film. ()
Taký nejaký podobný koniec som celý čas očakávala, ale aj napriek tomu ma film dokázal zaujať, páčila sa mi jeho atmosféra a nálada, ale predovšetkým sa mi páčila Mélanie, a možno aj vďaka nej siaham po štyroch hviezdach. Celkom nenápadný film ale. Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2018) ()
Reklama