Mám se dobře, neboj
Je vais bien, ne t'en fais pas
Don't Worry, I'm Fine
Réžia:
Philippe LioretKamera:
Sascha WernikHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Mélanie Laurent, Kad Merad, Isabelle Renauld, Julien Boisselier, Thibault de Montalembert, Aïssa Maïga, Stéphanie Pasterkamp, Christophe Rossignon (viac)Obsahy(2)
Doposud si devatenáctiletá Lili užívala společně s novými přáteli Leou a Thomasem prázdniny v Barceloně. Po návratu domů ale dívku čeká studená sprcha. Rodiče jí sdělí, že po velmi vyostřené a násilné hádce s jejich patriarchálním otcem opustil Lilin bratr - dvojče Loic domov a odešel neznámo kam. Od té doby nezvedá telefon a nedává o sobě vědět. Tato zpráva dívku, jež je na svého sourozence značně fixovaná, absolutně zdrtí. A stres a emocionální šok, znásobený setrvávající napjatou atmosférou doma, si brzy začne vybírat svou daň. Lili přestane přijímat potravu, nemůže ani spát a po několika dnech ve škole zkolabuje během přednášky a probudí se až na psychiatrii. K životu ji pak přivede až pohlednice od jejího bratra, první z mnoha. A jak přicházejí další a další psaní, tím více v dívce sílí touha po vzpouře a velkých životních změnách. Hlavní roli v pozoruhodném, dvěma Cesary ověnčeném dramatu ztvárnila vynikajícím způsobem půvabná Mélanie Laurentová, která se nyní představí i v novém snímku Quentina Tarantina Hanební pancharti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
Jak to je... však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli... strašlivou poznati jistotu!... tak nějak praví náš romantický sběratel lidových mouder a já se v tomto případě k jeho tvrzení nemohu přidat... respektive tato forma ochrany blízkých zdá se mi poněkud nešťastná a stejně tak i uchopená... pointa překvapivá, leč značně nedůvěryhodná a než dýchavičně doběhla, byla mně krom trochy té zvědavosti společníkem hlavně nuda. ()
Jsou témata a způsoby zpracování námětu, které vám sednou v teenagerském věku, a jsou naopak témata, jejichž lidský rozměr plně pochopíte až ve zralém věku. Snímek o tom, jak se francouzská středostavovská rodina vyrovnává s odchodem jednoho z členů domácnosti, je zpočátku zdánlivě o vztahu dvou sourozenců, ale s přibývajícími minutami je zřejmé, že ve skutečnosti jde o vztah dcery a jejích rodičů. Komorní drama o nedostatku odvahy sdělit nevyhnutelné nemá sice bůhvíjak vyšperkovaný scénář, ale silně emotivní téma a solidní obsazení v čele se známou Mélanií Laurent. Tenhle nenápadný film se mi zadřel pod kůži a jako rodič se dokážu vcítit do postavení všech zúčastněných. Celkový dojem: 75 %. ()
Dejovo to síce na prvý pohľad nevyzerá až tak atraktívne, ale film si ma získal. A môže za to hlavne skvelá hlavná hrdinka v podaní Mélanie Laurent, ktorá je výborne podaná a s ľahkosťou ťahá celý film a tak som jej fandil nielen v snahe nájsť brata, čo ide čoskoro prekvapivo úplne do úzadia, no nevadilo mi to, keďže aj ten bežný život mi aj napriek úplnej reálnosti prišiel zaujímavý, či už štúdium, práca, vzťahy v rodine, ale aj priatelia. No nič sa nedá vytknúť ani réžii, celková atmosféra mi nadmieru sadla a rozhodne musím pochváliť aj ten pomerne nečakaný zvrat z poslednej fázy, ktorý tomu celému dodá ešte trochu iný náboj. Takže ani ma nenapadá, čo sa tu v rámci žánru dá vytknúť, je to taký malý, pomerne nenápadný film, ale pozeralo sa mi na to viac, než dobre. 76% ()
Už z názvu tejto francúzkej drámy je jasné, že hlavná hrdinka Lili sa má všelijak , len nie dobre. Potom, čo sa dozvie, že sa jej brat pohádal s rodičmi a ušiel z domu sa jej stav iba zhoršoval. Komorná dráma si vystačí iba s niekoľkými postavami, no najväčšiu pozornosť na seba zaslúžene strháva M.Laurentová. Myslím, že o tejto sympatickej a talentovanej herečke ešte budeme počuť. Pôsobí veľmi presvedčivo a prirodzene. Pointa s dopismi je dosť predvídateľná, no našťastie majú tvorcovia v zálohe ešte jednu. Spokojnosť. 70%. ()
Akosi som celý čas tušil, kam toto celé bude viesť. Mne to prišlo strašne priehľadné, už od samého začiatku. Námetovo fajn, len mohli tú zápletku celú o čosi viac premyslieť a pokúsiť sa to zahaliť väčším rúškom tajomstva. Nejako mi neišlo do hlavy, prečo by sa takto navážal stále do svojho oca, keďže na mňa pôsobil celkom v poriadku a starostlivo. Nuž, spracovanie nebolo zrovna oslnivé. Ale nebolo to vôbec na zahodenie, len naozaj škoda, že si nedali väčšiu námahu s tou neustálou manipuláciou. No a ešte nechápem ten sadistický prístup v tej psychiatrickej liečebni... Kdeže je totálna izolácia najlepšia na ukľudnenie psychiky? Asi ťažko! ()
Reklama